Desktop pro třetí tisíciletí

To co všichni napjatě očekáváme, je možná tady. Je to tady již nějakou dobu a přesto nevnímáme. Nebo vnímáme ale možná nechápeme do důsledků. Vstupte s námi. Heslo je "cloud."

Pojem cloud computing je jako další buzzword již dostatečně známý a medializovaný. Ve zkratce jde o takový způsob práce s prostředky IT, kdy k aplikaci přistupujeme jako ke službě, zatímco požadavky na aplikaci se provádějí "v oblacích," tedy kdesi v Internetu. Jak jsem již mnohokrát psal, trendem dneška jsou právě aplikační služby namísto klasických aplikací.

Co je tedy oním desktopem třetího tisíciletí?  Sám již nějakou dobu používám webové alternativy klasických desktopových nástrojů. Samozřejmě ne výhradně, ale troufám si odhadnout že daleko více, než většina standardních uživatelů. "Žít a pracovat online" se snažím již nějakou dobu, a mohu zodpovědně prohlásit, že loňský rok byl v této oblasti zlomový.

Pomiňme pro dnešek téma, zda je moudré svěřit svá data strejdovi Googlu (nebo jinému poskytovateli, ale následující text se bude věnovat právě jeho službám). Jen předešlu, že osobně s tím problém nemám, v mých dokumentech se nevyskytuje nic zakázaného, citlivého či jinak kompromitujícího, a jestli jejich obsah povede k tomu že se mi bude zobrazovat přesnější a pro mě relevantnější kontextová reklama, budu jen rád.

Začněme však popořádku. Když jsem začínal experimentovat s online službami, nejprve jsem si vytipoval aplikace, které mohou být nahrazeny webovou službou. Nejprve to u mne byla RSS čtečka, poté kancelář, také email, poznámkový blok (ano, i ten je k dispozici a má své velmi návykové rysy) a pak další a další.

Výsledek? Některé funkcionality těchto služeb mi učarovaly. Ať je to již doporučování kanálů u RSS čtečky (vzniká na základě srovnávání  sestaveného profilu, podobně jako ostatní sociální sítě), nebo některé funkce použitelné v Google Docs (ano, mluvím o funkci googleLookup). Také možnosti spolupráce na dokumentech se dostávají do úplně jiné roviny, než jaké můžeme nalézt například v aplikaci SharePoint z dílny Microsoftu.

Nicméně aplikace měly i (subjektivně) velké nevýhody. Například jejich použití nebylo tak úplně svižné, přestože většina aplikací stojí na technologii AJAX, a komunikace mezi serverem a prohlížečem se tak odehrává na pozadí a v co nejmenší míře. Z těch dalších jde například o možnost využívat služby jen při aktivním připojení, všudypřítomné okno prohlížeče a mnoho jiné. Výsledek? Zajímavý počinek, ale zůstanu u svých osvědčených klasických aplikací.

První významnější zlom nastal ve chvíli, kdy Google přišel s řešením Google gears (dnes již jen Gears). Pro neznalé jen zmiňme, že jde o plugin do prohlížeče, který umožňuje speciálně napsané webové aplikace využívat i v případě, že neexistuje spojení se serverem. To platí nejen o funkcionalitě dané aplikace, ale také o datech, se kterými služba pracuje. Jako první aplikací od Google, která Gears používala, byla právě RSS čtečka (zvaná Reader). Teprve notně později začala Gears využívat také služba Docs nebo Gmail.

Tato technologie do jisté míry smazává rozdíl mezi tím, co je k dispozici online a co můžeme využívat offline. Řekněme, že si bere to lepší z obou světů. Posuďte: v okně prohlížeče lze jednoduše upravovat dokument například ve vlaku, po připojení se tento automaticky synchronizuje se stavem, který zůstal na serveru.

To samé platí o samotné aplikaci, přibude-li nová funkcionalita, stejně jednoduchým způsobem se aktualizuje i software, tento je od té chvíle ve své nejnovější verzi opět dostupný i po odpojení od Internetu. V konečném důsledku (opět subjektivní pocit) se odezvy aplikace znatelně zrychlují.

Druhou událostí, kterou musím zmínit je uvedení prohlížeče Google Chrome. Když odhlédneme od všech ostatních vlastností, kterým se tento prohlížeč liší od ostatních, je třeba vyzdvihnout alespoň tu, která umožňuje vytvářet zástupce webových aplikací na desktopu.

Princip je opět velmi jednoduchý. Pro aplikaci, kterou zvolíme, vytvoří Chrome klasického windows zástupce (ovšem na sebe sama, s parametrem odkazujícím na příslušnou službu). Pro tuto stránku si pak prohlížeč pamatuje velikost okna, a při spuštění nezobrazuje navigační lištu a tlačítka. Aplikace pak vypadá jako obyčejný program startující z disku.

Najednou jsem si to uvědomil. Naprosto nenásilně, pomalu a potichu je to tady. Okna jedno jako druhé, ale jedno představuje aplikaci lokální, druhé vzdálenou službu. Rozdíl? Skoro žádný. Automatické aktualizace, synchronizace, a mnoho dalších. Navíc se o nic nemusím starat sám, vše je v oblacích. A funguje i bez aktivního připojení. Není tohle opravdu desktop budoucnosti?

14. 2. 2009

Autor: