IT v dobách krize

Abychom mohli odhadnout dopad hospodářské recese do IT, měli bychom si nejprve shrnout základní fakta o IT průmyslu obecně. Když jsem přemýšlel, jak vysvětlit roli informačních technologií, IT průmyslu a podnikové informatiky v současné světové ekonomice, nedošel jsem k žádnému uspokojivému přirovnání. Je to především z toho důvodu, že samotný pojem IT zahrnuje velké množství významů.

Předně lze o IT přemýšlet jako o klasickém sektoru ekonomiky, tedy soustavě vzájemně propojených subjektů, které produkují zboží a služby. Zbožím rozumíme jednak hardware, a jednak software, který však z hlediska ekonomických teorií nesplňuje řadu podmínek, které jsou na ekonomický statek kladeny (především pro něj neplatí zákon rostoucích mezních nákladů, a tedy jeho produkční funkce nemůže mít klasický průběh).

Dalším produktem IT jakožto sektoru ekonomiky jsou IT služby, které mají také svá specifika, co je však důležitější, poměr IT služeb na celkovém produktu IT průmyslu roste, a do budoucna se stane zcela dominantním (trh se softwarem přestane existovat úplně, HW se stane zcela standardním spotřebním zbožím).

Dalším, co můžeme pod pojmem IT rozumět, je jedna z podnikových infrastruktur. Ta je tvořena produkty výše zmíněného sektoru ekonomiky, a dnes je již nedělitelnou součástí většiny ekonomických subjektů (především firem, stále významnější roli však má i ve veřejném sektoru a rovněž i v sektoru domácností).

IT je však synonymem také pro vlastní prostředek informačních technologií, tedy pro samotnou technologii, výrobek či službu. Jak bylo řečeno výše, IT služby mají svá ekonomická specifika, a tyto je třeba při odhadování dopadů krize do IT uvažovat. Hodláme-li tak přesto učinit, je potřeba uvažovat všechno výše uvedené. Zcela kacířsky lze dokonce přemýšlet i opačně; tedy o vlivu IT na hospodářskou krizi.

Začněme však popořádku. Jakým způsobem se hospodářská recese může projevit na IT průmyslu? Na první pohled stejně jako na ostatních sektorech, poptávkové subjekty (což jsou mimochodem prakticky všichni – ať už firmy nebo jednotlivci) omezují investice, nákupy nových zboží a služeb jsou redukovány, což vyvolává úsporná opatření na straně těchto subjektů - omezování investic do výzkumu, vývoje a výroby IT produktů.

Tento model výborně sedí například na automobilový průmysl, u IT platí jen částečně. Odpověď se skrývá především ve struktuře výdajů firem do IT. Již dlouhodobě v průměru více než 70 % každoročních investic všech firem do IT představují investice na údržbu současné podnikové informatiky, a jen tedy necelá třetina těchto investic jde na inovace. Tuto třetinu mohou firmy více či méně jednoduše v dnešní době omezit, v případě udržovacích investic to již možné není. Vznikne sice silný tlak na hledání úspor i v této oblasti, avšak jeho výsledky lze jednak očekávat až ve střednědobém horizontu a jednak bude souviset s poměrně revoluční transformací celého IT průmyslu do podoby, která ve finále rozmělní dnešní situaci, jež jednoznačně nahrává nabízející straně.

Oba tyto faktory jsou velmi důležité, ten první znamená, že subjekty, které na IT trhu nabízejí, získají jakýsi polštář; drastické šetření jejich klientů se sice u nich projeví, avšak nikoliv šokově, ale spíše postupně (samozřejmě to záleží na typu daného subjektu – u prodejců HW či poskytovatelů integračních služeb se šok projeví relativně více než u subjektů, jejichž významnou součástí příjmů je poskytování údržby, podpory či servisu).

Druhý faktor, tedy tlak na transformaci IT průmyslu (která již nějakou dobu poměrně zřetelně probíhá a lze předpokládat, že recese ji jen urychlí), zase znamená významnou příležitost pro subjekty, které si toto uvědomí a poskytnou takovou alternativu k dnešnímu stavu podnikové informatiky, která bude levnější na pořízení, údržbu či provoz, flexibilnější vzhledem k zákaznickým požadavkům, při současném snížení závislosti na dodávajícím subjektu.

V úvahu je však samozřejmě potřeba brát množství dalších faktorů. Jak již několikrát zaznělo, některé IT produkty nemají charakter klasických ekonomických statků, nelze od nich tedy čekat ekonomické chování v případě recese. Kromě výše zmíněných neklesajících mezních nákladů ( tedy že náklady na každou další licenci nějakého softwarového produktu jsou víceméně nulové) zde lze například v případě IT služeb zařadit i globální dostupnost, nulové bariéry vstupu do odvětví. Zdaleka nejvýznamnější je však fakt, že mnohé z těchto služeb jsou poskytovány zdarma, nelze tedy například čekat nějaký korelovaný vztah počtu uživatelů služeb sociálních sítí a ekonomickou situací.

Tito uživatelé zároveň představují nezanedbatelnou skupinu konzumentů on-line inzerce, která je navíc oproti ostatním reklamním distribučním kanálům výborně segmentovaná (již jen díky veškerým údajům, které tito uživatelé dobrovolně vyplní do svých profilů).

Může ale IT samo nějak ovlivnit průběh hospodářské recese? Jak již několikrát zaznělo, IT má především infrastrukturální povahu. Je všudypřítomné a umožňuje s prakticky nulovými náklady to, co kdysi bylo velmi drahé: zprostředkovávat transakce. Z této povahy vyplývá to, že IT nemůže být ani původcem, ani lékem jakéhokoliv hospodářského vývoje. Jde o nástroj. Je tedy především akcelerátorem toho, co někde vzniká, někam se šíří. Jak roste díky informačním technologiím stupeň provázanosti ekonomik, roste také rychlost, s jakou se změny šíří. Je tedy pravděpodobné očekávat, že další změna, tedy oživení, se plošně projeví rychleji.

Ať jsou prognózy na vývoj ekonomiky jakékoliv (ponechme na odbornících či na vlastním úsudku), jisté je, že informační technologie budou hrát v ekonomice stále významnější roli, ačkoliv jejich přítomnost budeme (paradoxně) daleko méně vnímat. 

10. 2. 2009

Autor: