Projdete branou hesel?

Dnešní svět je světem technologií. Téměř veškeré technologie a programy, jež využívá více lidí, podmiňují vstup pro uživatele heslem. Samozřejmě, ať žije ochrana osobních údajů. Ale poslední dobou se mi až nepříjemně často stává, že jsou mé údaje zabezpečeny hlavně přede mnou.

Půjdu od počátku toho, kdy na mě byl poprvé vznesen požadavek, abych do plechové krabice zapsal svůj tajný kód. Je bizarní, jak tahle jednoduchá věc může na hodnou chvíli zaměstnat člověka. Nebo alespoň mne. Patříte taky k těm jedincům, kteří když jsou vyzváni k zadání své přezdívky či hesla někde na chatu nebo při jakékoli registraci, se začnou rozhlížet kolem sebe? Já tedy ano. Tituly knih, které jsou zrovna v poličce, názvy alb oblíbený skupin, jež leží na stole, cokoli, co má na sobě literní znaky, se stává kandidátem na přístupový kód.

Nabízejí se samozřejmě slova či čísla, která nezapomenete, ovšem jméno pozpátku nebo datum narození nejsou zrovna neprolomitelné údaje. Proto se většinou uchyluji ke chvilkové inspiraci. Nebo jsem to tak zpočátku dělal. 

Jenže… na e-mailu a chatu jsem dlouho nebyl, a heslo tedy také dlouho nepotřeboval. Pak nastala opět chvíle, kdy jsem měl možnost se připojit a zavítat na nějaký server vyžadující heslo. (Stále mluvím o době, kdy neomezený internet byl prakticky nedostupný.) A nadešla chvíle, kdy jsem se musel přihlásit.

Nickname – ok, heslo – „Co jsem to tam sakra dával?“ Zkusil jsem jméno pozpátku i datum narození, jenže nic. Nyní muselo nastoupit zpětné inženýrství. Rozhlédl jsem se po knihovničce necelý metr od počítače. Jsem založením dost konzervativní, nejprve jsem se tedy rozhodl zkusit klasiku. Na Psohlavce mi ovšem přístup povolen nebyl.  Neuspěl jsem ani s Kyticí, Maryšou a Krylogií. Zjevně jsem zadával heslo v méně upjaté chvíli. Atlas oblohy i Židovské anekdoty měly však úspěch naprosto stejný – žádný. Začal jsem už propadat depresi a ze zoufalství jsem ještě zkusil Dějiny husitských válek a jejich vliv na politický vývoj v českých zemích, výsledek se však dal očekávat. Literatura zřejmě tenkrát nezabodovala. Postupně jsem vyzkoušel, zda neuspěji s hesly Beatles, Nohavica, Kryl, modrá fixa, Anna K, zelená fixa, kup pět rohlíků a půlku chleba, Radůza, zkrátka všechny nápisy, které jsem okolo počítače našel. Nebudu prodlužovat sdělení, že správné heslo jsem už nikdy nezjistil.

Ani tato příhoda mě však nevytrestala natolik, abych se z ní poučil. Ještě mnohokrát jsem se rozloučil s mnohými profily na všemožných portálech. Někdy jsem dokonce shořel už na tom, že jsem si nemohl vzpomenout na svou přezdívku na dané stránce. Všechny, které mě při registraci napadaly a měly alespoň trochu smysl byly obsazené, proto jsem se někdy jmenoval „bhk“ a pamatoval si to maximálně deset minut po odhlášení. 

Samozřejmě můžete namítnout, že si mohu nechat změnit heslo. Při registraci se přece pro tento případ vyplňuje kolonka s kontrolní otázkou. Ano, stačí si jen vzpomenout, jaký je to vlastně můj oblíbený film…

Dnes jsem věrný třem svým heslům které střídavě používám. Sem tam mě však napadne hříšná myšlenka na nějaké nové heslo. Občas tomu podlehnu a zadám například datum nějaké historické události. – Když si vzpomenu, která to byla, většinou pak ještě strávím 10 minut googlováním onoho data, které jsem si předsevzal pamatovat.

Mám ještě jeden důvod, proč je dobré opravdu postupovat v registracích poctivě. Na jistém serveru jsem si registroval nick,o kterým jsem nechtěl přijít. Zadal jsem heslo, a abych se nezdržoval (ty 3 vteřiny), zkopíroval jsem ho do kolonky pro kontrolu onoho hesla. Ano, při psaní jsem udělal překlep a heslo bylo jiné, než jsem si myslel. Má cenu zkoušet, jestli jsem se překlep o klávesu dolů nebo nahoru u prvního nebo pátého písmene? Víte, kolik je to kombinací?

Na závěr kromě přidání vlastní neschopnosti v tomto odvětví přidám ještě příhodu. 

Nedávno jsem absolvoval návštěvu u známých.

„Jé vy máte topinkovač!“ rozjásal jsem se nad vynálezem, jenž mě fascinuje v amerických filmech.

„Jo, ale nevim jestli budou topinky, už je taky na heslo,“ odpověděl kamarád. Myslel tím samozřejmě, že onen topinkovač je funkční jenom někdy. Zkuste si ale představit že by topinkovač opravdu vyžadoval vstupní heslo. A nejen on. Pračka, myčka, kávovar…

V takovém světě bych nejen žít nechtěl, zejména však nemohl.

24. 1. 2009

Autor: