Jen, prosím vás, na internetu neveršujte...

Poezie totiž zasahuje do všech oblastí internetu a nejen do něj. Že mi nevěříte? Ale no tak. Vždy se najde někdo, kdo si myslí, že v řeči vázané bude všechno znít lépe. Přece jen je to forma vznešená, že ano. Jenže záměr je věc jedna a zpracování druhá. 

Vzpomeňte si jenom na vánoční a novoroční veršovánky, kterých letos chodily rekordní počty. Dříve je produkovali sami operátoři, ale letos by to v takovém množství rozhodně nezvládli. Dá se o nich dlouze debatovat a vyvozovat nálada národa, ale jedno mají společné - až na výjimky jsou bezezbytku nevkusné a příšerné. 

Co to bouchá, 
co to duní, 
nový rok jako v loni. 
Už zase bouchá šampíčko, 
proto přeji v novém roce pevné zdravíčko. 

Zejména ze slova šampíčko se otevírá kudla nejen v kapse, ale i příbory v kuchyňském šuplíku se třesou, že je slyším až do pracovny. Bylo jich tolik, že by samy vystačily na celý fejeton, ale nechci vás příliš trápit. Ještě jedno ale dát musíme. Vybral jsem jednu obzvláštní nechutnost. 

Mega nářez pařbu, 
jináč Vám to natřu! 
Hodně jídla, pití 
ať nám to na Novej rok svítí! 
Aby jsme byli zdraví 
a na problémy s*ali! 
Lásku měli v srdíčku 
a užili si pařbičku! 

Pokud bychom se na tento výplod choré mysli podívali z pohledu učitele češtiny, dostali bychom osypky. Už úvodní rým pařbu/natřu je skvost přímo nevídaný. Vulgarismus (zde jemně zcenzurovaný) má vyvrcholit celou první (mega)drsnou pasáž o tom, jak má pisatel dění na háku. 

O jeho psychické labilitě ovšem vypovídá poslední dvojverší, které mimo jiné dokazuje, že se jedná o jedince možná ještě -náctiletého. Kdo jiný by mohl tak rychle otočit a vrhnout se ihned po ukojení nejnutnějších biologických potřeb (a bez umytých rukou) do lásky v srdíčku? Zdrobnělina slova pařba je dokonalou korunou a nad autorem dovoluje totálně zlomit hůl. 

Verše v rukou reklamy 

Možná největší zlo je poezie v rukou reklamy. Pravidlo pro takové veršovánky zní: Ať je to blbé sebevíc, když se to bude rýmovat, lid si to zapamatuje a bude produkt víc kupovat. V podstatě se spoléhá na jedno staré tvrzení Jana Wericha: „To je blbý, to se bude líbit,“ říkal v jednom představení slavný herec. 

Například jeden z našich operátorů neváhal zapojit verše pro informace o pokrytí svojí sítě. Je to obzvláště odporné a autoři se nezastaví před ničím. Z hrůz vybírám na ochutnávku pouze dvě: 

U Rychnova na Moravě 
naloká se mobil hravě. 

a potom 

Na Jánském vršku 
namleli mi držku. 
Dělal jsem si srandu z pokrytí 
Teď nosím zuby na niti. 

Že se jedná o naprostou zvrhlost není třeba zdůrazňovat, zejména když si uvědomíme, že v takovýchto případech je placený (jako že za to dostává peníze) autor nucen vymyslet veršovánku na jakékoli místo, kde se objeví aspoň jedna čárka signálu. Ber kde ber. Musí být jako smrt a musí to svištět. Ubozí klienti. 

Básně ve službách lásky 

Na závěr jsem si ponechal kategorii, která je nejstarší. Poezie slouží lásce odnepaměti. Bohužel v dobách internetu je na tom asi nejhůře za celou dobu svého trvání. Dříve například neuměl psát úplně každý. Navíc k tomu, aby se báseň dostala do rukou čitatelům/čitatelkám, bylo zapotřebí vyvinout nějaké úsilí (koupit papír, inkoust, obálku, známku, dojít na poštu...).  

To vše dnes ale odpadlo a tak máme tu čest přečíst si všechen odpad, který je sice míněn upřímně a „ze srdíčka“, ale radost by měl dělat pouze adresátovi (a někdy ani to ne). Ovšem je tu i nová generace „básníků“, kteří už nesměrují svou říkanku jediné vyvolené, ale používají velmi špatné verše po způsobu houfnice. Vystřelí jich hodně a na všechny strany.  

Pak čekají, co jim spadne do klína. Procento úspěšnosti  sice asi jen tak nezjistíme, ale jeden obzvláště ohavný případ bych tu pro vás měl. Skvost je k nalezení na serveru jedné z největších seznamek. A že tam podobných hrůz je! 

Povšimněte si zejména stylistiky, kdy se trojtečka stává standardem a absence mezer za čárkou novodobou normou. K obsahu už se snad ani vyjadřovat nemusím. I když... Rým srdéčko/rozmáčklo se dá použít ne jako houfnice, ale jako tarasnice. Takový kalibr se vidí jen málokdy. 

"holahola,sličné ženy,slyšte toto oznámenámení... 
mladý,krásný,perspektivní,kouká po své drahé paní... 
tedy vemte osud ihned,do svých ruček líbezných... 
sic se trocha štěstí mihne,a zas vyčaruje smích... 
na mé tváři stračně smutné a zcelí mé srdéčko... 
které kvůli jedné slečně,skoro se mi rozmáčklo... 
chtěl bych tedy najít ženu,alespoň trochu pohlednou... 
ale hlavně ať je chytrá a jednou snad ženou mou... 
tedy pište,emailujte,prostě něco napište 
když i fotku připojíte,odpovím vám to věřte..." 

Tak šťastný a veselý...