Nasazování WiMax

Minule jsme poinformovali o stavu testování produktů a pilotních projektech v různých částech světa. Dnes se obecněji podíváme na souvislosti nasazování WiMax a na to, v kterých zemích/regionech a proč je o WiMax zájem.

Podle předpovědí In-Stat (únorová zpráva „Voice over WiMAX: The Key to Wireless Broadband Profitability?“) má v roce 2009 na celém světě WiMax využívat kolem 8,5 miliónu uživatelů. Z toho zhruba polovina bude také používat hlasové služby, tedy VoWiMax (Voice over WiMax). V metropolitních oblastech by WiMax před koncem dekády měl dosáhnout 15% podílu na trhu se širokopásmovými přípojkami.

Wimax má nabízet hned několik různých typů produktů:

• pevná bezdrátová řešení s anténami pro vnější použití založené na 802.16-2004 – pro backhaul mobilních sítí a hot spots, rychlé připojení podniků a špičkový domácí přístup k Internetu (širokopásmové připojení, VoIP) – na trhu koncem 2005;
• pevné připojení prostřednictvím menší antény pro vnitřní použití založené na 802.16-2004 – pro širší pokrytí domácností širokopásmovým bezdrátovým připojením, s možností samoinstalace koncovým zákazníkem -  na trhu 2006;
• produkty pro mobilní připojení – mobilní terminály podporující pohyb a přesun mezi různými buňkami WiMAX (založené na 802.16e) - na trhu 2007/2008;
• produkty pro smyčkové sítě (meshed, multi hop; založené na 802.16f), kde zákaznická stanice může současně pracovat jako základnová stanice a předávat provoz od jedné zákaznické stanice jiné zákaznické stanici.
  

Na WiMax se různé země dívají různě a není to jen o tom, zda je země na čele žebříčku penetrace širokopásmových přístupových sítí, nebo někde na jeho chvostu. Analytici se většinou zaměřují na specifickou situaci v USA, kde se nasazení WiMax bude řídit výhradně na základě výše možného zisku pro provozovatele (WiMax se může ukázat pro některé provozovatele levnější než poskytování DSL). Amerika sice není moc spokojena s rychlostí nasazování širokopásmového přístupu, ale jejich situace je přesto záviděníhodná: podle Yankee Group má 85% domácností k dispozici širokopásmovou přípojku a 70% si dokonce může vybrat mezi DSL a kabelovou přípojkou.

Proto se zde nepředpokládá velký zájem o WiMax: podle In-Stat (lednová zpráva „WiMAX: The Rebel Broadband“) jej zřejmě bude využívat jen zanedbatelná 3% uživatelů do roku 2009. Přitom kompletní náklady na vybudování celonárodní WiMax sítě (s pokrytím 90% kontinentální populace v USA) by dosáhly hodnoty 3 miliard dolarů (za poloviční cenu lze ale dosáhnout až 75% pokrytí), takže lze spíše předpokládat nasazení někde v příměstských oblastech a na venkově, kde je tradičně „komunikační obslužnost“ nízká. Úspory, které podle In-Stat může WiMax přinést, znázorňuje následující obrázek:

V amerických městech je o bezdrátové metropolitní pokrytí sice velký zájem, ale zatím se jedná primárně o využití Wi-Fi sítí v topologii mesh (více též v článku Městské Wi-Fi sítě: ano, či ne?). Mezi provozovateli, kteří se na WiMax chystají, je například Sprint, jakmile bude mít k dispozici příslušné licence na kmitočtové spektrum. Spuštění bezdrátové služby ale nenastane zřejmě dříve než v roce 2008, kdy už bude možné nasadit podporu pro mobilní uživatele.

Mezi asijskými zeměmi, které předběhly USA v širokopásmových přípojkách, se nedívají na širokopásmový bezdrátový přístup nijak skepticky, spíše naopak. Nasazení BWA se vážně chystá v Koreji, kde mají ovšem svojí verzi WiMax, pod označením WiBro (více v článku WiBro: bratříček WiMax).

Japonci se pouštějí do WiMax ve velkém: japonské hlavní město se chystá již letos nasadit metropolitní síť na bázi WiMax. V Tokiu se chystá zanedlouho spustit pilotní projekt americký Airspan ve spolupráci s japonským výrobcem Yozan. Konkrétně Airspan dodá základnové stanice (řada AS.MAX) a CPE (EasyST a ProST) a Yozan bude provozovat síť MetroZone nabízející hlasové, video a datové širokopásmové služby. Komerční spuštění služby se předpokládá v posledním čtvrtletí letošního roku. Celá síť pro komerční spuštění má sestávat z 600 základnových stanic a má získat v průběhu prvního roku nabídky stovky tisíc uživatelů. Plánuje se také záhy rozšíření o podporu mobilních uživatelů pomocí technologie 802.16e.

V Evropě je zájem o WiMax zdánlivě vlažný, ale velcí telekomunikační provozovatelé jako France Telecom, Deutsche Telecom i British Telecom již spustili své pilotní projekty, což mluví za vše: využít bezdrátový přístup tam, kam DSL nedosáhne, nebo kde je DSL dražší. Specifickými regiony jsou rozsáhlé země jako Brazílie a země s obecně nízkým rozšířením pevných sítí, kde nasazení WiMaxu bude diktovat především zájem o telefonní služby.

Ceny přípojek na bázi WiMax jsou také zatím ve hvězdách, ale musí se samozřejmě vejít do běžných cen za rychlý přístup k Internetu. Ty se dnes pohybují mezi 30 až 60 dolary měsíčně, vyšší cena se platí ve venkovských oblastech nebo za prémiové služby jako VoD (Video on Demand). I když lze předpokládat, že ceny půjdou dolů, za WiMax s přidanou hodnotou v podobě mobilní podpory budou zhruba na této současné úrovni v roce 2007.

Příště: konkurence v přístupových a bezdrátových sítích

4. 4. 2005

Autor: Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA