Moderní technologie podle filmařů

Ať se snaží technologické společnosti a výrobní závody v Číně sebevíc, stejně nikdy nebudou mít na technologie, jež do světa vypouštějí film co film třeba hollywoodští tvůrci. Schválně, pojďme si udělat jen malou procházku...

Jistě si pamatujete spektákl Den nezávislosti. A jak se podaří ty mimozemšťany protivný zlikvidovat? Ano, zkrátka stačí vzít libovolný počítač Apple a nahrát do mimozemského počítače virus! Pravda, v reálu je to asi podobné, jako kdybyste se s Macintoshem pokusili nahrát virus do Windows, nejlépe nějakým EXE souborem. Ale co my víme? Třeba filmaři mají nějaké tajné informace jen pro zasvěcené?

Či taková Nebezpečná rychlost 2... Ta je na technologie zcela vymakaná. Hlavní záporák má na předloktí miniaturní počítač. Připojí ho k jakési zdířce kdesi na zdi v kuchyni lodi – a přes tuhle zdířku si do toho svého kompjůtru stáhne všechna data o lodi, včetně nákresů palub a tajných kódů k ovládání dveří! No fakt.

Jenže já jsem úplně vedle i z těch obyčejných počítačů, co mají herci ve filmech. Když já potřebuju nahodit comp, tak od stisknutí tlačítka po plné naběhnutí Windows uplyne doba, za kterou se dá i uvařit kafe.

Ale ve filmu, to je panečku jiná! Tam přiběhne hrdina odněkud zvenku, sedne k noťasu, stiskne tlačítko – a rovnou mu vyjede seznam nově přijatých e-mailů! Bez čekání, než se počítač nažhaví, a s přímým vstupem do mejlové aplikace! Tomu říkám dělo počítač.

Nebo miluju ten software, který dokáže libovolnou fotku, i třebas z mizerné hlídací kamery na parkovišti, zvětšit tak dokonale, že vidíte stále stejně ostré detaily, dokonce i čas na hodinkách zvěčněné osoby. To obdivuju. Zkoušel jsem to tuhle na jedné menší fotce v rozlišení 350 pixelů, ale nějak se mi to nepodařilo – dokonce se dá říct, že zvětšená fotka vypadala značně neostře, dokonce kostičkovaně.

(Teď mne napadlo, že tenhle oddychový sobotní článek mohou číst i lidé nejen bez smyslu pro humor, ale i s tendencí mi poradit, že to není možné, a co jsem to za pako, že něco takového zkouším. :-))

Či tyhlety videokonference. Oni se připojí přes notebook, všichni mají kamery s krásně čistým obrazem, rozhovor je nepřerušovaný, žádné ztráty dat po cestě, zkrátka úžasné.

Matka mé ženy by si zálibně pochvalovala i všechna ta nastavení oken v počítačích filmových hrdinů – všimněte si, jak jsou ona okna veliká, zvláště písmenka! Ani by si nemusela brát brýle, aby si přečetla název sponzora dotyčného filmu, protože to září ze středu obrazovky v její minimálně poloviční velikosti.

Jen se bojím, že kdybych měl filmový počítač nebo notebook, že se mi do něj každý během pár sekund dostane, ať ho mám zaheslovaný, jak chci. Dotyčný by našel grafické rozhraní s textem Zadej kód, a kdyby mu někdo namířil na hlavu pistoli, během minuty by moje supertajné heslo odhalil a získal přístup i k takovým detailům, o nichž sám nemám tušení, že je v počítači mám.

A když jsem začal tím zapnutím počítače – všimli jste si, že onen výkonný filmový počítač můžete kdykoliv vypnout a jít? A žádná data, natož ten rozepsaný dokument, se vám neztratí? Vskutku úžasná mašina.

Mohli bychom pokračovat i v dalších technologických a nejen technologických oborech. Ozáření způsobuje mutace nikoliv budoucích dětí, nýbrž vám, přímo na místě. Mutace nikdy není okamžitě smrtelná, ale buď z vás nejprve vytvoří neforemný chuchvalec, nebo funkční stvoření se zvířecími rysy. Křížení je geneticky možné mezi kterýmikoliv osobami či živočichy odkudkoliv z vesmíru.

Nebo takový film Armagedon, kde přistáli na kousku šutru, zvláště ten ostrý krystalový povrch byl směšný. Navíc ty zvuky, když letí kosmická loď... Žádný zvuk totiž neexistuje, není v kosmu materiál, ve kterém by se rozruchy šířily.

Motocyklové motory ve filmech nevysvětlitelně přecházejí ze čtyřtaktu do dvoutaktového režimu. Hrom a blesk vždy spustí naráz. Letadlům s pístovými motory ve filmech obvykle tento motor selže. V nouzi každý pochytí, jak pilotovat vrtulník.

Zlí géniové, kteří vyrábějí bomby, aby ničili věcí/lidí, je vždycky nechají vybuchnout nejméně po jedné hodině, aby měl hrdina dost času na zneškodnění. Bomby mají vždy velké blikající a pípající displeje. Přerušíte-li drát k detonátoru, odpočet se zastaví. To se ovšem nepodaří, pokud zbývá více než jedna vteřina. Všechny dráty mají jiné barvy, takže je hrdina může snadno rozpoznat, když má přestřihnout ten správný...

Řeknu vám ale, že se děsím alespoň jedné filmové technologie. Koukněte se někdy na Minority Report. Hrdina vejde do metra, následuje sken očí, a pak se všude kolem něho objeví virtuální a létající reklamy, které mu říkají – parafrázuji: „Ahoj Jendo, kup si tyhle hezké žiletky, kup si nový mobil, kamaráde, co takhle nějaký drink...?“

Až tohle bude fungovat i v realitě – a že k tomu nemáme daleko – přestanu se na filmy raději dívat.

15. 11. 2008

Autor: Jan Lipšanský