Máme koho volit

Dnes bych zde chtěl nastínit nový způsob rozdělení moci. Pokud je dnes někdo spokojen se způsobem vládnutí v České republice, je u mě krajně podezřelý. Na denním pořádku jsou dnes korupční aféry napříč politickým spektrem. Neustále si někdo nemůže vzpomenout, jak získal finance rovnající se pětiletému příjmu. Někdy si vzpomene, a dokonce není problém dodat do týdne tři různá vysvětlení. To u mě však také nebudí nejvyšší důvěru. Situace pro mě osobně je taková, že nenacházím stranu, která by se zdála naprosto čistá a korupcí neposkvrněná. Možná se korupci v politice ani vyhnout nemůžeme. Moc zkrátka korumpuje. Opojné síle moci může podlehnout každý člověk. Každý člověk.

Dnes jsme opět dospěli k situaci, kdy vývoj technologií zboří další tabu. V minulosti byli lidé svědky podobné situace již několikrát. Nevěřilo se, že by navigace letadla mohla být bezpečná a přesná, pokud by ji neprováděl navigátor, ale „pár drátů v krabici od bot“.  Dnes počítače nejen navigují letadla a řídí dopravu ještě mnoha dalšími způsoby, ale v různých oborech vyhodnocují obrovské množství informací, jež dále posouvají vývoj a poznání člověka.

Uzrál čas, aby počítač vstoupil do politiky. Je nanejvýš vhodné, aby skutečnou moc dostal do „rukou“ někdo zodpovědný.

Jde jen o to prolomit morální zábrany.  Dispozice a předpoklady pro zastávání úřadu veřejného zástupce jsou jasně na straně computeru. Běžný počítač zvládne miliardy operací za vteřinu. Naproti tomu někteří politici vypadají, že neumí do pěti počítat. To však není pravda. Výběrové řízení v České republice, jehož jediným kritériem je cena, může vyhrát společnost s nabídkou vyšší – pokud ještě něco přijde za milým zastupitelem. Tohle by se za panování počítače nestalo. Počítač nelze okouzlit osobním šarmem, počítač se nenechá pozvat na dovolenou, nemá bankovní účet, nenechá se zastrašit. Je zkrátka neoblomný.

Počítač při rozhodování nepodléhá žádným emocím, řídí se pouze daty a čirými fakty, které zpracuje a vybere nejlepší řešení. Politici dnes ve sněmovně dávají svůj názor najevo zmáčknutím hlasovacího zařízení. Kvalita a výkon našeho zákonodárného shromáždění by se rapidně zlepšily, pokud by se sněmovna a senát oprostily od (z)vůle politiků a ono hlasovací zařízení by nepodléhalo jejich rozhodnutí, ale bylo vybaveno softwarem na úrovni.

Pokud někomu leží v žaludku platy a různé příspěvky politiků, je zde jasným argumentem, že roční provoz počítače je nákladný asi jako měsíční náhrady poslance na bydlení. Některé prohřešky, kterých se dopouštějí politici, by počítač neudělal nejen proto, že je mravně na té nejvyšší úrovni, ale už jen ze své podstaty. Například jsem si jist, že by rozhodně nebyl přistižen při řízení v opilosti. Nebyl by přistižen ani při řízení, ani v opilosti. Přečetl by si rozhodně všechny návrhy zákona, než by se jal o nich rozhodovat. Zabralo by mu to asi půl vteřiny. Počítač by rozhodně neřekl, že neví, kdo mu půjčil půl milionu. Vybaven pamětí stovek možná tisíců GB. (Kdo by taky půjčoval půl milionu počítači…)

Pokud by se jednalo o proces zvolení do funkce, i zde má elektronický kandidát nevětší šance. Propagace by byla hračkou - s přístupem na internet a okamžitým zpracováním průzkumů veřejného mínění. Nehledě na to, že vyhodnocení priorit lidu by počítač zvládl z obsahu internetu sám. Pak by kampaň byla daleko účinnější než u jakéhokoli jiného politického subjektu.

Pravdou je, že ani zde by nebylo vše dokonalé. Například při mezinárodní návštěvě nějakého státníka by se novináři asi nedočkali vřelého úsměvu a srdečného potřesení rukou. Zmatený cizinec by se tak možná zmohl na lichotku ohledně zdokonaleného operačního systému.  Nakonec však problém nejpalčivější. Pokud dnes poslanec chytí virózu, takový problém to zas není, u našeho elektronického státníka by však situace mohla být značně problematičtější.