Windows Enigma 1.0

Má víčka, klesající na oči podlité krví, měl zadržet šálek kávy, který jsem si právě přinesl k počítači. Kávy jsem si ani nesrkl. Naopak se mi povedlo vylít celý obsah hrníčku na stůl a to převážně do klávesnice. Nejenom, že celé roky kazím softwarovou duši svého počítače tím, co do něj nahrávám a stahuji či napíši, ale teď ho ještě mučím na těle! Ještě že o tomhle není v Ženevské konvenci ani zmínka. 

To jediné dobré na celé věci bylo, že jsem už necítil ani náznak únavy. Adrenalin probere stejně dobře jako kofein. Špatné bylo všechno ostatní. Poté co se mi podařilo odstranit všechnu rozlitou kávu, jsem mohl začít sčítat škody. Klávesnice nedopadla dobře. Pouze asi třetina kláves fungovala bez problémů. Třetina nefungovala vůbec a poslední část sice reagovala na stisknutí, ale psala naprosto jiná písmena/znaky, než by měla.

Většina mé pošty nebyla tak akutní, ale na 2 e-maily jsem odpovědět musel. Žádnou starší klávesnici už doma nepřechovávám a v pátek v noci bych jinou asi nesehnal.

Nu což, nějak si poradím. Napsal jsem první větu, jako by se nic nedělo, s tím, že překlepy a chyby opravím. Větu jsem si po sobě přečetl. Nic jsem z ní nepochopil a to, co jsem chtěl napsat jsem zapomněl. Pokud jsou překlepové dvě třetiny znaků, ztrácí význam i třetina písmen napsaná správně. Takhle to tedy nepůjde.

Začal jsem psát slova hlásku od hlásky. Hned na začátku jsem hořce litoval a spílal českému jazyku, té údajně tak bohaté řeči, ve které je ale každý formální pozdrav či oslovení zpropadeně dlouhé.  Začínám tedy psát Vážený…

V i dlouhé á jsou naštěstí klávesy obě funkční. Ještě jsem se nezmínil o tom, že klávesnici jsem polil nějak výrazně nerovnoměrně nebo měly klávesy nerovnoměrnou odolnost. Sice byla místa, kde klávesy tvořily skupinky funkční/nefunkční, ale jinak byly naprosto promíchány a jejich reakce se z jejich polohy nedala odhadnout. 

Jak jsem již řekl, V a á jsem napsal bez potíží. S ečkem už to bylo horší. Místo kýženého e se pod klávesou ukrývalo p. Pokud myslíte, že jsem pokračoval stisknutím p, nemýlíte se. Pokud myslíte, že jsem dospěl k napsání touženého e, mýlíte se.  Klávesa p reagovala na stisknutí napsáním f . F (klávesa) nereagovalo vůbec. V tuto chvíli jsem pochopil opravdový rozsah katastrofy a šel jsem si udělat další kafe.

Okolo jedenácté byl první řádek hotový a já s ním. Další problém byl s těmi znaky, jejichž klávesa nefungovala a navíc nebyly k nalezení ani pod jakoukoli jinou. Tohle jsem řešil otevřením staršího souboru s textem v počítači, ze kterého jsem písmena musel kopírovat. Jenom tak pro doplnění. Ctrl + C nepřipadalo v úvahu, protože c  zkrátka nebylo k mání.  
Několikrát se mi ještě povedlo zmáčknout klávesu k, to znamenalo počkat si, až se mi počítač vypne, abych ho mohl zase znovu zapnout. Po první zkušenosti tohoto rázu jsem získal návyky, kterých jsem se držel. Nemačkat klávesu k, pod kterou bylo vypnutí počítače přes klávesnici a průběžně ukládat rozepsaný e-mail.  
Zhruba hodinu poté, co přestala být sobota a začala být neděle, jsem dopsal první e-mail. Byl jsem stručný jak to jen šlo.  
Téměř jsem si už osvojil řešení hádanky, hledání znaků pod jinými klávesami a pamatoval si, která písmena jsou kde na klávesnici, a která hledat ani nemám. Ke konci jsem byl sice nadmíru znaven, nicméně když jsem se podíval na klávesu n, viděl jsem již automaticky o. Rychlost mého psaní se blížila normálnímu stavu. Jediným větším zdržením byla písmena vyžadující zkopírování. Nakonec se mi tedy za hluboké noci, chcete-li brzkého rána, podařilo odeslat oba e-maily.

Druhá den byla neděle. Žiji na malém městě, kde jsou obchody v tento den ještě zavřené. Jet pro klávesnici někam dál se mi nechtělo a navíc, jak sem řekl, psát už nebyl takový problém. Odložil jsem tedy tento nákup na pondělí, a strávil příjemnou neděli.

Pondělí: Přijdu do práce, zapnu počítač, otevřu poštu. Automaticky začnu psát. Když se po 3 řádcích  podívám na monitor vidím jen nesmyslný text. Zkrátka už jsem si stačil přivyknout na nepoužitelnou, zpřeházenou klávesnici. Abych ověřil svůj zvláštní um, napíši půl stránku v nesmyslných znacích, kterou si ukládám.

Večer jsem přišel domů již s novou klávesnicí, ale než jsem ji zapojil, zapnul jsem počítač a nechal u něj tu starou. Otevřel text z práce a písmena, která v něm byla napsaná, jsem naťukal na svou klávesnici. Bingo. Najednou text dával opět smysl. Za jeden víkend se mi podařilo rozlít jednu kávu do klávesnice a objevit jednu neobyčejnou šifru od Microsoftu.