Používat otevřené formáty a programy?

Přemýšleli jste někdy nad tím, zda je lepší užívat otevřené, nebo spíše uzavřené formáty? Pokud jste dospěli k tomu, že je pro vás důležitá funkčnost více než to, že je zdrojový kód a technická specifikace otevřená všem, pak jste možná zvážili jen jednu stranu mince.

V prvé řadě předběžnou poznámku. Nejsem fanatickým zastáncem open-source za každou cenu, tento článek píši v apliakci Google dokumenty pod operačním systémem MS Vista, ovšem pod Firefoxem. V kontextu těchto informací je zřejmé, že nemám potřebu prosazovat zájmy jedné, či druhé skupiny. Text je tedy spíše obecným zamyšlením či vhledem do celé problematiky.

Bezpečnost

Možná zní paradoxně skutečnost, že otevřená řešení bývají velice často bezpečnější než ta, jejichž kód je úzkostlivě tajen. Ten, kdo je schopen objevit chybu, je schopen ji v otevřených systémech poměrně často opravit, nebo na ni alespoň upozornit. Ukazuje se, že například Firefox je výrazně bezpečnější než IE. Není to dáno tím, že by IE byl od začátku horší, měl menší vývojový tým či kratší historii. Překvapivě není ani o nic hůř programován, než jeho otevřený konkurent. A také to není zcela jen tím, že by byl rozšířenější. 
 
Chyba je v tom, že vhled do systému má naprosté minimum lidí. Cesta od zjištění k nahlášení a opravě chyby, prodleva na testech a analýzách, je pak logicky podstatně delší. 
 
Obecně používané bezpečnostní systémy, určené například na šifrování dat, jsou často otevřené, ale současně koncipované tak, aby je nikdo nemohl zneužít k odposlechu. Šifrování tedy probíhá pomocí otevřeného kódu, ale pouze konkrétní mechanismus zvolí software až mezi těmi, kdo spolu komunikují. Možná překvapivě je velice těžké ho nějak odposlouchávat. Jednou z výjimek, která umí dělat šifrování výborně a neotevřela svůj protokol, je firma Skype. Zde jen předesílám, že zde nehovoříme o systémech určeným pro obranu státu a tajným službám, ale pro ochranu dat v běžné životě, obchodním tajemství a podobně.

Rozšiřitelnost

Je dobré si položit otázku, kolik existuje rozšíření pro IE či MS Office a kolik pro Firefox a Open Office. Značný nepoměr není dán tím, že by jedny programy uměly vše, po čem by uživatelovo srdce prahlo a druhé byly sami o sobě k ničemu. Ale tím, že obtížnost jakéhokoli rozšíření či doplnění programu, který sice funguje, ale nikdo (vyjma tvůrců) příliš neví jak, je nesouměřitelně vyšší než programu, ke kterému známe všechny potřebné informace, vidíme části kódu a podobně. To je také velice dobré například pro ladění a testování nového doplňku. 
 
Rozšíření otevřených programů není obvykle nijak složité, i když pochopitelně limitované tím, jaké vlastnosti má mateřský program. FF či Thunderbird jsou v zásadě poměrně jednoduché programy, které své hlavní výhody čerpají právě jen a jen z rozšíření. Z práce lidí, kteří se nemusí zabývat bezpečností nebo vykreslovacím jádrem, ale jen tou kterou utilitou, sloužící konkrétnímu účelu. 
 
Toto pravidlo ale neplatí jen pro programy. Lze ho totiž stejně dobře aplikovat na protokoly. Příkladem může být stále populárnější Jabber. Protokol je stále oblíbenější díky různým programům, které rozšiřují jeho původně zamýšlené obecné vlastnosti. Mnoho lidí používá GTalk, aniž by o existenci nějakého Jabberu měla tušení. Každá firma si tedy tento protokol může upravit a nastavit tak, aby byl právě pro její řešení vhodný. To lze s uzavřeným protokolem jen těžko. Už jen proto, že byste obvykle porušili licenční podmínky. 
 
V tomto kontextu je tedy důležité zdali je program otevřený či nikoli nejen z hlediska hledání a odstraňování chyb, ale také v pohledu mířícího k možnému komplexnějšímu využití, rozšíření či různé modifikace. Příkladem často modifikovaného programu může být například Open Office. Mezi jeho nejznámější deriváty patří Novell edition či Oxygen Office, které se liší jen v drobnostech a doplňcích. Naopak pouze jádro si vzalo za stavební materiál IBM, které předvedlo své Lotus Symphony, jehož vzhled není s Open Office klasického vydání podobný ani trochu.

Kompatibilita

Obecně se ve většině článků věnujících se problematice open-source skloňuje slovo (ne)kompatibilita. Zcela lapidárně řečeno, dokument napsaný ve Wordu je často chybně zobrazen Writerem či jiným otevřeným programem. Zde jsou jistě užitečné dvě poznámky. Jednak to vypadá, že každá kompatibilita je antisymetrická vlastnost, tedy že Oo musí číst MS Office, ale opačně to nikoho příliš nezajímá (a to i přesto, že odf je ISO a celá řada institucí všude ve světě začíná užívat Linux a Oo). A jednak poněkud optimističtější zpráva - poměrně nově vznikly doplňky pro MS Office, které umožní i práci s odf. Nevyvinul je však Microsoft, ale firma SUN, která stojí právě za Oo. 
 
Dnes má poněkud navrch uzavřený formát, což je důsledek jistého historického vývoje, spojeného s tím, že Microsoft, který uzavřené formáty a programy propagoval a stále propaguje, měl v celé řadě oblastí zcela neochvějně silný monopol. S rozvojem internetu došlo k tomu, že vznikly komunity programátorů a vývojářů, kteří dokáží nabídnout open-source řešení, díky tomu, že spolu mohou efektivně komunikovat bez nutnosti být fyzicky na jednom místě. Lze tedy předpokládat, že role komunit a otevřených řešení i nadále poroste. 
 
I přes všechno výše řečené je pravdou, že nedostatečná kompatibilita je jedním z hlavních problémů různých otevřených programů (to se týká především kancelářských aplikaci, ale také některých grafických formátů). Je ale zajímavé, že ne každý nesvobodný formát musí působit obtíže. Příkladem je například mp3, se kterým téměř nikdo žádný zásadní problém nemá. Na rozdíl od těsného příbuzného wma, které představuje na platformách odlišných od Windows poměrně těžko překonatelný problém.

Používat tedy otevřené programy a formáty?

Odpověď možná vyplynula již zvýše napsaných řádků. Pokud existují dva programy, které jsou pro vás zcela rovnocenné, pak asi bude rozumější použít open-source řešení. Naopak existují případy, kdy otevřený formát nepředstavuje z různých důvodů alternativu, která by vyhověla všem požadavkům. Příkladem může být to, když potřebujete používat soubory xdoc. Pokud je potřebujete editovat a rozumným způsobem s nimi pracovat, pak mnoho jiných variant než MS Office k dispozici nemáte (nepočítáme-li Oo Novell edition, který není ale stoprocentní). Nebo pro profesionálního fotografa nebude alternativou k Photoshopu GIMP. Což samozřejmě ale nemusí platit pro běžného fotografa nadšence. 
 
Osobně například používám Google Dokumenty pro tvorbu většiny článků. Ne že by neexistovala varianta, ale řešení je pro mě nejpohodlnější, protože k dokumentu potřebuji přistupovat z více míst. Jinou cestou by mohlo být nosit s sebou flash disk, nebo si texty posílat na zvláštní email. Ale to je poněkud nepohodlné. 
 
Navíc je potřeba zvážit cenu. Někdy je stejná (například nulová u přehrávačů hudby, prohlížečů internetu,...), někdy se kloní ve prospěch otevřeného řešení (Open Office doma na počítači), jindy se může docela prodražit. Přechod firmy na open-source sebou může přinést nemalé náklady na technickou realizaci přenosu, školení, technickou podporu či častou změnu způsobu práce. Náklady tedy nakonec mohou být poměrně vysoké i přes to, že si program zdarma stáhnete z internetu. 
 
Co se příliš nezmiňuje je také to, že některé věci nemají rozumnou náhradu. Pokud vaši známí užívají ICQ, pak se s nimi Jabberem příliš nedomluvíte a užít neoriginální program znamená porušit licenční politiku AOL, což může být pro někoho problém. Photoshop či Flash žádnou reálnou otevřenou alternativu nemají, a tím pádem je není čím nahradit. 
 
Sečteno podtrženo. Open-source je výborná věc, ale jeho využití by pro vás mělo mít i jiné výhody, než to, že je vám ten který program sympatický pro licenci, pod kterou je šířen. Je potřeba aby otevřené projekty dokázali nabídnout takové funkce a výkon, aby byly pro uživatele výhodnější alternativou, než programy na které byli doposud zvyklí. Jen potom se jim může dařit ještě více než doposud. S tím jak se obecně rozvíjejí komunity roste i potenciál těchto programů. Nastane tedy doba open-sourcová? To se nechme překvapit.

12. 8. 2008

Autor: