Jak dnes rozhodně (ne)nakupovat

Počítače stolní i notebooky se staly zcela spotřebním zbožím, které je třeba měnit ob sezonu, pokud ovšem nejsme PC metrosexuály. To musíme měnit co půl roku.

Ti nás ale nezajímají. Dnes se budu věnovat běžnému uživateli, který zkrátka a dobře dospěl do chvíle, kdy jeho starý počítač přestal vyhovovat. Abych byl upřímný, můj mi nevyhovoval od začátku, ale na nic lepšího jsem neměl peníze a i tak stál majlant, jenže to jsou dva roky a to je skutečně neskutečný pravěk. 

Když jsem se před nedávnem podíval na svoje stařičké Amilo a uviděl, že půlka šroubků z šasí vypadla, metalíza je popraskaná a než se mi podaří pustit stěrače, musím bušit do touchpadu div že ne kladivem, došlo mi, že asi také dozrává čas. 

To, co jsem jmenoval, jsou sice vady povrchové a odstranitelné, ale co už tak skvělé není, je škytající motor, který se přehřívá od třetího měsíce, co jsem notebook koupil. Zvláště ve vedrech, jako jsou tyto, preferuji spíše opalování u vody než popalování dlaní o rozžhavený plast. Stejně jako stovky jiných jsem se musel začít rozhlížet pomalu ale jistě kolem. 

Všude máme moře krásných akcí. Notebooky za méně než deset tisíc! Nádhera! No nekupte to, když je to tak laciný. Nekoupím. Pořád uvažuji co s tím, ale chuť mi zkazil jeden známý, který to vyřešil tak, jako desítky dalších Čechů. Globalizace je bezva, a když je absurdistán jménem Česká republika takový jaký je, morálně si odůvodnil, že obejít špatný systém je v zásadě dobrá věc. Kdo ví, zda má pravdu. 

Rozhodl se pro lepší značku a podíval se na ceny u nás. Pak se podíval na ceny v Německu. Tu se prvně zamračil. Pak neváhal a naťukal pár obchodů ve zcela jiném absurdistánu, jenž se jmenuje USA. Teď už se nemračil. Nadával jak dlaždič, klel a zoufal si. Podobná konfigurace, světe div se, vyjde i s daní a poštovným po Státech cca o deset i více tisíc levněji. 

Je to chlapec šikovný a má mnoho známých a kamarádů, kteří zvláště v létě přes oceán létají. Někteří z nich jej, což je podivné, mají dokonce natolik rádi, že jsou ochotni mu něco přivézt. Pochopitelně díky dobrému monitoringu situace se dnes můžete dozvědět, že posílat něco poštou nemá cenu, celníci vás nechají zaplatit pěknou pálku. Také na letištích už to není tak jednoduché, tam se vás zase ptají, jestli někomu něco vezete.  

Jeho bílý kůň, který v USA žije, je vystudovaný herec a svůj počítač s sebou nebere. V Týdnu pak užitečně radili, že není radno přibalovat účtenky a faktury, že to je podezřelé. Věta: „Božínku, samozřejmě že vezu něco pro rodiče,“ je také neprůstřelná, zvláště když ukážete ozdobně zabalené balíčky s kosmetikou. To je pochopitelně nejjednodušší způsob, jak ušetřit, když nemáte strach o záruku. 

To je ovšem až ta poslední fáze celé operace. První je vybírání a porovnávání, které se vůbec neliší od toho v Čechách. I když… Pamatujte, že daň v USA ve většině případů platíte pouze tehdy, když je adresa doručení ve stejném státě Unie. Letí-li k vám dva známí - jeden dejme tomu z New Yorku a druhý z Little Rocku, vyberte si pro transport toho druhého. Arkansas je totiž buranov par excellance a sídlo tam nemá snad žádný internetový obchod, což znamená, že zase ušetříte - i když s kurzem dolaru už je to vlastně skoro jedno. 

Kreditní karta je navíc úžasná věc a nemusíte vymýšlet nic složitého. Zkrátka zaplatíte z domova a uvedete americkou adresu, na kterou mají počítač doručit. Kdesi dělali průzkum, proč lidé nenakupují více v zahraničí, když to tam vyjde o tolik levněji. Výsledky jsou zarážející - prý proto, že si Češi nevěří ve svých jazykových schopnostech. V důsledku to znamená, že za všechno může naše mizerné školství, a tudíž i stát.  

Pokud patříte k milovníkům konspirací, není problém vymyslet pro vás teorii, že kdesi sídlí oddělení, které bojkotuje reformy školství, protože neznalost jazyků si zaplatila velkoobchodní lobby. Dá se dokonce přepokládat, že na tom spolupracuje ODS i ČSSD, protože tohle jsou jistý prachy pro ně pro všechny. 

Pokud konspirace nemusíte, tak za to může lenost Čechů. Přirozená. Než by se naučili anglicky, budou raději doplácet tisíce korun za to, že nejsou s to dojít za hranicemi do obchodu, ukázat na předmět, který chtějí, prstem a mručet tak dlouho, dokud západoevropané nepochopí, že ta zvěř nechce na záchod, ale chce nový počítač.  

Je to jen na každém z nás, jak se nechá okrádat a odírat vlastním státem. Možnosti tu jsou a rozhodně ne nelegální. Pokud budete potřebovat víc věcí, dá se takto a podobně ušetřit desítky tisíc i na relativně malém množství položek. Navíc s platbou přes internet ani té angličtiny moc potřebovat nebudete… 

Tak tu teď přemýšlím, kde je ten komický prvek fejetonu. Snad jsem našel uspokojivou odpověď. Článek je taková hořká komedie o tom, jak se žije ve střední Evropě, kde nejsou lidé schopni překročit svůj stín, nebo alespoň svoje i státní hranice.