Kdo chce s netem žít, musí s vlky výt

Jsem příznivcem technologie cdma, ale ta má tu nevýhodu, že je vždy vhodná pouze pro jeden počítač, k němuž je připojen modem či karta. A co má pak člověk dělat, když i spolubydlící chtějí internet a ten, který měl připojení od O2, se odstěhoval?

Nastává něco, co jsem si už jednou odbyl před třemi lety a nakonec vyřešil právě svým cdma, na které vlastně nedám dopustit, i když v době, kdy jsem je kupoval, nepokrýval jejich signál ani jednu z destinací, které pravidelně navštěvuji.

Tenkrát mi říkali, že tuhle síť v žádném případě rozšiřovat nebudou, protože je stará a skomírá (je to ta s předvolbou 601). Se zatnutými zuby jsem koupil a po roce a půl, kdy jsem si zvykl na víkendy bez netu (však o závislosti na internetu už se tu toho také napsalo dost), jsem už ani nevím proč zapnul modem do počítače a z legrace zapnul. Divil jsem se tenkrát, protože tam, kde signál nikdy nebyl a vlastně ani být neměl, byl velmi silný. Sice ne tak silný jako moje radost z něj, ale dost. Tehdy jsem poprvé pochopil, že změna strategie firmy se nemusí týkat pouze snižování stavů a poprvé jsem nenadával na velké firmy.

Jenže i když jsem měl v paměti tuto dobrou zkušenost, začal jsem vidět rudě, když jsem zjistil, co všechno si Telefonica účtuje, abyste u si od ní mohli pronajmout stanici. Není to žádné nové téma, ani nic objevného, ale mě to štve, kdykoli na to narazím. Monopol je ohavnost.  

Ještě jsem nestihl zatím říci, že spolubydlící je Francouzka. A to je hodně důležité. Už když jí v lednu řekli, že slevu na MHD může dostat jen pokud je její karta ISIC z české univerzity, křičela něco o zlodějích, Bastile a volala jakousi dívku jménem Merde, o které se zmiňuje jen v okamžicích, kdy ji něco naštve.

Oni mají Francouzi jinou mentalitu. Pokud o nich něco víte, tak mi dáte zapravdu, že jejich levicové smýšlení a tuny sociálních výhod a zemědělské dotace z nich dělají jedny z nejrozmazlenějších prevítů v Evropské unii. Nejinak na tom je moje spolubydlící. Opět volala svoji kamarádku, když zjistila, kolik stojí internet a kolik povinný telefon a pronájem stanice. Výjimečně jsem ji chápal, já bych to taky nechtěl. Tyhle jejich výhodné balíčky jsou horší než Knižní klub, protože účet za něco, z čehož potřebujete cca jednu třetinu, chodí každý měsíc.  

Začali jsme zjišťovat jiné možnosti. UPC by se nám líbilo, ale jak je dobrým zvykem, ležíme zcela mimo jejich oblasti a určitě to k nám hned tak tahat nebudou. Také městská část má internet zdarma. Wifina je to pomalá, přetížená a každý den vyžaduje změnu přístupového kódu. Velice nešťastná záležitost, není-li v okolí kamarádka Merde, která by vás utěšila.  

Začali jsme zjišťovat další možnost wi-fi. V okolí jsou nějací poskytovatelé, kteří tvrdí, že všechno bude v oukeji a nebude se muset moc platit. Horší je, že jsme zase tak blbě situovaní, že jedinou síť, kterou chytneme bez externí antény, má zamčenou sousední hotel, u kterého je nám hloupé žebrat.  

Když jsem sdělil možnosti pořízení nějaké antény, která by se dala někam, aby byla vidět, kabeláže a celkových nákladů, Francouzka dostala barvu žabího stehna, které tam u nich tak rádi jedí. S kamarádkou se asi pohádala, nevolala ji. Na stranu druhou ji i docela chápu, protože když přijela do Prahy, dostala za euro nějakých 28 Kč, což už dávno není pravda, a nájem se jí proto zvedá měsíc od měsíce. A bydlet ještě ke všemu bez internetu? Inu, to by se mi také nelíbilo.

Pak jsme dlouze počítali a zjišťovali. Internet je prostě luxus, pokud ho musíte zřizovat úplně celý. Žádná sranda, a to mám psát fejetony! Ani radiokomunikace a jejich ADSL nevyjdou o nic levněji, ani další varianty se nezdály, protože jako cizí příslušnice nechce žádné smlouvy na rok či dva.

Nakonec jsem si ověřil, že moje dvouletá smlouva na CDMA už vypršela a že mohu mít tedy novou s novým modemem za korunu. Tu starou si také nechám, Francouzka mi bude dávat peníze na ni a všichni budeme spokojeni. Není to nejlevnější a platí se to vlastně dvakrát, ale já se výhody mobilního a relativně kvalitního připojení nevzdám.

Jenže! Když jsem přišel do prodejny a konečně vysvětlil, co že to chci, nabídli mi mezi kartou a modemem. A já idiot, i když jsem nějak vnitřně věděl, proč chci modem a ne kartu, řekl, že chci kartu.

Kartu třeba nenacpu bez další investice do stolního počítače, že? Navíc jsem přišel domů, zapojil ji a měnil připojení mezi ní a starým modemem. Ani s vytaženou velmi roztomilou anténkou nedosahovala ani omylem, z mně nepochopitelných důvodů, stejných výsledků. Byly horší až o 50 %, což si neumím vysvětlit. Splakal jsem nad výdělkem. A to nebylo všechno.

Bydlím s kočkou, mám na mysli čtyřnohou, která například ráda chodí po klávesnici a okusuje USB kabely. Je to její koníček. A hádejte, co? Správně, ta miniaturní anténka karty CDMA ji velice zaujala a mne stálo hrozné úsilí, abych ji vypáčil ze zubatého chřtánu v původním stavu.

Druhý den jsem šel kartu vyměnit za modem. Aby toho nebylo málo, řekli mi, že to nejde. Respektive že to asi půjde, ale nikdo neví jak, na to prý nemají postupy. Ten chlapík byl nejdřív nešťastný a pak byl i naštvaný. Docela dost. Když to konečně „vykomunikoval“, bylo vidět, že mě už tedy rozhodně vidět nechce. Pomstychtivě na mne ještě volal, že mají pět dní na změnu smlouvy a všeho. Usmál jsem se, ale uvnitř jsem trnul. Spolubydlící by měla můj starý internet a já bych chodil kolem jak žebravý mnich a užíral se, že já nic. Za dobrotu na žebrotu. Kdo přebírá, přebere. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Tak dlouho se chodí a mnoho dalších, zkrátka mne jímala hrůza. Mají pět pracovních dní a je pátek…

Konec je ale optimistický. Stihli to za necelých pět hodin, a i když jsou, jací jsou, budiž jim dík, že jsem nezemřel nedostatkem kilobitů v krvi. Ale upřímně - další internet už zařizovat nechci dalších pár let.

28. 6. 2008

Autor: Richard Klíčník