Co na internetu najdete

Asi před měsícem tu měl kolega Lipšanský článek s opačným názvem. Je jasné, že psát o tom, co na internetu nenajdete, je těžší, ale zajímavější, protože toho už není mnoho. Já si však myslím, že schopnosti internetu a míra jeho znalostí se značně přeceňují. Rozhodl jsem se tedy podrobit ho neúprosnému a nadmíru sofistikovanému testu, jenž bez milosti odhalí jakoukoli slabinu této modly jednadvacátého století.

Nemá cenu, abych takového suveréna, jakým je internet, nějak šetřil, a tak jsem začal tvrdě hned od začátku.

Otázka, na kterou se snaží odpovědět každý filozof - „kdo jsem?“ Pokud bych se dozvěděl toto, byl bych nejen šťastný (nebo taky možná ne, podle výsledku), ale také ohromen a přesvědčen, že internet je skutečným vševědou a duchovním vládcem tohoto světa. Do internetového vyhledávače jsem zadal „Kdo jsem?“ a čekal odpověď. Internet sice vysypal z rukávu množství stránek, kde jsem se mohl od nějakých cizích lidí dozvědět, kdo jsou oni, ale to mě zrovna moc nezajímalo. A na svoji otázku jsem odpověď nedostal, takže už zde se začíná ukazovat pravá tvář internetu.

Zaujat svým průzkumem jsem se zeptal každého člena rodiny, zda má nějaký problém, něco, co by chtěl najít na internetu. Dcera potřebovala najít referát na pondělní hodinu zeměpisu. Manželka chtěla, abych našel nějaké informace o nových fotoaparátech, protože se jedním z nich chystá překvapit k narozeninám syna. Zrovna přítomná tchýně chtěla najít brýle a syn chtěl, abych mu dal pokoj.

Rodině jsem chtěl vyhovět. Opustil jsem synův pokoj, tchýni podal brýle a relevantní dotazy šel řešit k počítači, abych pokračoval v testu  domnělého génia internetu.

Manželčino přání přišlo na řadu jako první. Zadal jsem tedy „narozeninové překvapení“. Co byste řekli? Očekáváte, jak jsem to bláhově činil sám, že mi byl nabídnut on-line katalog Olympusu? Ne. Foťák ani jeden. Teď už patrně jasně vidíte, jak falešnou byla ona maska největšího chytráka pro ono elektronické nic. Snažil jsem se dál. Chtěl jsem vyhovět alespoň dceři. Ale na heslo „pondělní zeměpis“, zadané do vyhledávače, jsem nenašel o afrických savanách ani řádku.

V této chvíli jsem již jasně viděl, že takhle to dál nepůjde.

Klesl jsem tedy s obtížností dotazů o pořádný stupeň níž. Teď stačilo kybernetickému dotazovanému pouze znát to, co by měl vědět každý uvědomělý občan ČR. Zadal jsem tedy do vyhledávače, smyslového orgánu internetu, dotaz na současného ministra zahraničí. Když se mi v odkazu objevil chlápek mezi kedlubny, uvědomil jsem si (tentokrát svou) chybu a výraz opravil z ministr zahradničí na ministr zahraničí. Ani teď jsem se však nedobral úspěšného výsledku.

Ministerský předseda je post vyšší, internet by mohl znát alespoň jeho. Zadal jsem tedy do vyhledávače „ náš premiér je“  a opět jsem doufal, že se dozvím správné jméno. To, co jsem se dozvěděl, si nedovolím opakovat.

Po této demonstraci primitivnosti internetu jsem naprosto rezignoval na nějak slušný výsledek. Místo toho jsem chtěl už jen základní a nesporná fakta. Do vyhledávače jsem zadal "tráva je“, v očekávání výsledku, kde tento výraz bude uveden, se správným doplněním a na nějaké stránce se tedy dočtu že „tráva je zelená“. Alespoň tohoto jsem se dočkal. Nedalo mi to však a zadal jsem i výraz naprosto nesmyslný „tráva je modrá“. Co se stalo? Nějaké protesty?! Ne. Nic. Podle internetu je tráva prostě modrá. Své tvrzení se dokonce pokoušel doložit i jakýmisi pochybnými odkazy. Umím ale odpouštět a dal jsem mu druhou šanci. Třetí, i čtvrtou podle internetu je však tráva nejenom zelená a modrá, ale i růžová, červená, žlutá, fialová a dokonce super (www.legalizace.cz).

Nakonec jsem tedy shledal, že na internetu není téměř všechno,  jak se neustále opakuje, nýbrž že na internetu není téměř nic. Kromě všech špatností této sítě, které jsem již vyjmenoval, musím ještě říci, že internet je navíc buďto úplatný, nebo náladový. Protože ještě večer jsem našel u počítače dceru, jak si tiskne referát na zeměpis a další den ženu prohlížející si on-line obchod s fotoaparáty.

21. 6. 2008

Autor: