Hoďte si to

Tak to vypadá, že konečně začne období dlouhých dní a vlahých nocí, dnů kdy je škoda každé chvilky, kterou člověk nestráví v přírodě někde venku. Avšak nám, opět té skupině závisláků na droze IT, nastává problém s poměrně nemobilním počítačem.

Dnes je kromě mistrovství světa ve fotbale, hokeji, ping pongu, vodním pólu, šipkách, masturbaci a sudoku pořádáno také mistrovství světa v hodu mobilním telefonem. Na mnoha místech se také příležitostně konají lokální akce tohoto typu. Vítěz obvykle dostane fungl nový telefon. To je vcelku zajímavý začátek.

Ovšem mobil rozhodně ještě nemusí být cílová stanice. Myslím že my, jak již jsem řekl, závislí, a to ne na LSD a podobných věcech, ale na DSL… a podobných věcech, zvládneme přece víc. Dokonce si myslím, že to můžeme dotáhnout tak daleko, aby se vždy jednou za čtyři roky konala olympiáda, paralympiáda a ityáda. (Pořadí je náhodné.)

Oheň na pochodni bude zažehnut přehřátou základovou deskou. Pochodní se pak podpálí hranice s hackerem, kterého se podařilo dopátrat a zatknout od minulé ityády. Slavnostní zahájení pak bude zakončeno hymnou God bless Bill.

Pak už se můžeme zabývat samotnými disciplínami. Rozhodně to ale nebude soutěž ve FIFA Soccer 2012. Žádné mistrovství, při kterém se opět sedí za počítačem. To není nic nového, dnes hledáme něco, co prospěje člověku jak na duchu, tak na těle. Musí se tedy zrodit nová skupina sportů ideálně vytvořených pro zdatné ajťáky. 

Začít můžeme silovými sporty. Vzpírání počítačů tzv. 3. generace rozhodně nebude žádná ulejvárna. Komu se podaří se strojem alespoň pohnout, měl by mít zaručenou účast ve finále.

Když jsem vzpomínal na závody v hodu mobilním telefonem, zapřemýšlel jsem, čím by mohl házet, popřípadě vrhat běžný uživatel PC. Jako první mě napadly repráky. Jako hrdý průkopník jsem také hned vyzkoušel disciplínu v praxi. Kromě toho, že jsem došel ke zjištění, že s repráky nedohodím dál než 0,8 m a po odpojení od PC dál než 12,36 m, jsem také přišel o veškerý poslech hudby u počítače. 

Co se týče běhu, mám již také jasnou představu. První rozběhy se poběží tak, že na startu i na konci běžecké dráhy bude počítač z roku 1953 připojený na internet. Závod bude odstartován ve chvíli, kdy rozhodčí na startu pošle přes internet krátkou zprávu rozhodčímu v cíli. Kvalifikuje se ten závodník, který k rozhodčímu stačí doběhnout a zprávu mu sdělit ještě předtím, něž ji obdrží v elektronické podobě. Postupně se dá obtížnost nastavovat až do finále. Buď zkracováním dráhy nebo počítačem novějšího data výroby. Ze začátku bude tedy trať připomínat spíše maratón, později se však dopracujeme i k atraktivnější rovince.

Objevil jsem ale disciplínu kombinující šipky a něco dalšího nebo možná prostě šipky pro ajťáky. Terč musí být, stejně jako obložení mé garáže, z polystyrénového materiálu, stará CD popřípadě DVD se do něj zasekávají velmi pěkně. Zde může jako povolený podpůrný prostředek posloužit CD nějaké vámi opravdu poctivě nenáviděné hudební skupiny či interpreta. Možná vás napadlo, že několik CD dohromady může posloužit stejně, jako pro běžné atlety disk. Není to možné, alespoň pokud k sobě disky nejsou přidělány napevno. Jinak se okamžitě rozletí od sebe a až na oděrky v omítce jsem neobjevil nic zajímavého na tomto počinu.

Nechal jsem se dále inspirovat sporty již existujícími a vyzkoušel, zda počítačová myš s přiměřeně dlouhým kabelem nemůže být v hodu náhradou za náčiní kladiva. Může. Bohužel se mi nepodařilo změřit vzdálenost svého jediného pokusu. Můj anti-sportovně založený soused mi znemožnil jak změření vzdálenosti k jeho okapu, tak i navrácení mé optické myši z jeho pozemku. Když jsem pak vyhrabal starou kuličkovou myš, zjistil jsem, že se s kuličkou dá cvrnkat do důlku a jedná se o nejzábavnější hru, na kterou jsem za celý den přišel. Tak teď si nejsem s tou budoucností ityády až tak jist.

31. 5. 2008

Autor: