Pokrytí je silným trumfem ADSL

Při srovnání možností, které jednotlivé technologie pro vysokorychlostní přístup k internetu nabízejí, padá volba jasně na internet přes kabelové sítě. Cenově zase vedou bezdrátové sítě. Jenže často jste omezeni tím, jestli taková technologie je v dosahu, takže sáhnete po ADSL, které je již téměř všude.

I když je internet přes kabelové sítě v České republice nejrychlejší a bezdrátové sítě Wi-Fi často nejlevnější, mezi zákazníky je nejrozšířenější vysokorychlostní internet nabízený přes ADSL, tedy klasické telefonní linky. Důvod je prostý – ADSL je v síti Českého Telecomu přístupné pro více než tři miliony linek.

Na několika stovkách tisíc linek je navíc dostupné i alternativní ADSL, nabízené na zpřístupněných linkách (LLU) na technologické platformě Telenor Networks. Na začátku prosince to bylo podle oficiálních údajů 370 tisíc linek, nyní to už bude zřejmě více, protože byla pokryta další města.

Obstojí ADSL v konkurenci?

I proto používá ADSL více než sto tisíc uživatelů internetu v České republice. Tomu poskytovatelé internetu přes kabel (služby Chello a Karneval) už v tuto chvíli nemohou konkurovat, protože v jejich případě znamená rozšiřování pokrytí mnohem větší investice než jsou nutné v telefonní síti pro zpřístupnění služeb ADSL.

V místech, kde si ale zákazník může vybrat mezi kabelovým internetem a ADSL často vítězí kabel – díky přijatelným cenám, vysokým rychlostem a benevolentnějším omezením (FUP – datové limity).

Nízká investiční náročnost je obrovskou výhodou bezdrátových sítí, alespoň z pohledu poskytovatelů internetu. Jenže bezdrátové sítě už nedokážou nabídnout takovou spolehlivost jako ADSL nebo kabelový internet a proto jim mohou sítě Wi-Fi konkurovat jen cenou. Jenže příliš nízkým cenám za bezdrátový internet odpovídá i kvalita a proto lze tyto sítě považovat za doplňkovou alternativu k internetu nabízenému přes kabel či telefonní linku.

Rozšiřování pokrytí již nebude takové jako loni

Internet přes ADSL bude nejdostupnější i v tomto roce, kdy již rychlost rozšiřování pokrytí nebude taková jako v roce 2004. ADSL je již v tuto chvíli téměř všude, kde to má ekonomické opodstatnění. Pokrytí se tak bude rozšiřovat jen tehdy, když v místě dosud bez ADSL bude silný zájem o vysokorychlostní přístup na internet.

Všichni hlavní poskytovatelé služeb ADSL ale chtějí nabízet i multimediální služby – když už ne přímo televizní vysílání, tak alespoň databázi filmů a hudby, podobně jako to dělá Český Telecom se Starzone. A proto budou všichni usilovat o to, aby ADSL bylo na každé telefonní lince v zemi a aby telefonní linka vedla do každé domácnosti.

Zatímco loni bylo na prvním místě zvyšování pokrytí službami ADSL, tedy úkol pro velkoobchodní poskytovatele, Český Telecom a Telenor Networks, letos by měli přijít ke slovu poskytovatelé služeb. Jestliže je ADSL dostupné pro tři miliony zákazníků, ale používá ho jen něco přes sto tisíc, potom je třeba další zákazníky získat službami, samotný fakt, že mohou mít rychlý přístup k internetu již nestačí.

Kabelové firmy mohou nabízet balíček televizních služeb a internetu, jenže jak jsme si již řekli, jsou limitované pokrytím. To se příliš zvyšovat nebude a rozhodně neopustí velká města. Bezdrátové sítě mohou nabízet jen holý internet a přetáhnout tak uživatele modemového připojení, ale u toho také zřejmě skončí.

Mobilní datové sítě, jako je CDMA Eurotelu, narazí na kapacitní limity a i přes existenci spousty datových technologií budou ještě několik let využívat drahé frekvenční spektrum pro ekonomicky zajímavější službu než je přístup k internetu – pro hlasové hovory. Navíc mobilní data, s výjimkou GPRS a doufejme že v budoucnu i EDGE, zatím jen kopírují pokrytí ADSL nebo lokálních sítí Wi-Fi.

Jak může pomoci rozvoji internetu stát?

Přijdou-li tedy poskytovatelé internetu a služeb letos se zajímavými službami, počet uživatelů vysokorychlostního internetu ADSL se může znásobit. Svou roli zde může sehrát i stát. Když pomineme přímé daňové zvýhodnění, ať už pro uživatele nebo pro poskytovatele služeb, měl by stát umožnit vyřídit veškerou agendu přes internet.

Jenže přístup ke službám státní správy musí být pro uživatele – občany jednoduchý. Veřejné úřady se musí přizpůsobit svými aplikacemi obecným internetovým zvyklostem, nemohou jen ke svým byrokratickým postupům přidat další kanál – internet.

Zkušenosti z některých úřadů ukazují, že to jde, takže neexistuje důvod, proč by stát nemohl přinutit všechny své úřady, aby se chovaly alespoň na internetu vstřícně a aby jejich služby byly použitelné. I úředníci by si měli uvědomit, že internet jim ušetří spoustu času, který pak mohou věnovat těm, kdo za nimi přijdou osobně…

16. 2. 2005

Autor: Michal Pláteník