Chcete si slušně vydělat? Blogujte

Není reklama jako reklama. Blogování je fenomén dneška, takže se ho musí využít. Nejenže si můžete nechat platit za kontextové reklamy na vašich stránkách nebo za bannery a jiné reklamní prvky, ale nechte si platit rovnou za psaní.

Před pár dny se českými médii roznesly zprávy o tom, jak si „několik studentek“ zařídilo na známých zpravodajských serverech své internetové deníčky, v nichž chválily produkty firem. Jak se ukázalo, šlo o pracovnici nebo spolupracovnici PR agentury.

Na stránkách iDnes, Lidovek a Deníku se objevily nové blogy a na nich příspěvky mimo jiné vychvalující PaySec, nový platební systém ČSOB podobný proslulému PayPal.  Ukázalo se, že jména, telefonní čísla i fotky „studentek“, jimž měly blogy patřit, jsou fiktivní. ČSOB přiznala, že PR agentuře Bison and Rose zadala, aby se na blogerskou sféru obrátila, ale sama se od blogů distancovala. Ovšem i tato PR agentura se od falešných blogů distancuje a vinu svaluje na příliš aktivní stážistku, která vše dělala na vlastní pěst a bez nároků na odměnu ― a s níž se agentura už i rozloučila. Tolik ve zkratce, o co jde...

Internet = Porno + Reklama + ε

Reklama na internetu je úžasný business. Vždyť se stačí podívat na Google a jeho Adsense, který nejenže dovoluje obyčejným lidem vydělávat přes internet slušné peníze, ale přinesl samotnému Googlu pohádkové bohatství a pozici světové špičky na tomto poli obchodu. I takový Microsoft mu to může závidět, a proto se snaží o prudký přechod do online světa, třebaže jeho kroky jsou víceméně nejisté. S Yahoo! to může být jiné, i když kdoví. Ale abych neodbočoval.

Vliv internetové reklamy je obrovský, to bezesporu. Ale jestliže si někteří lidé vypěstovali jakousi nedůvěru vůči reklamám na zpravodajských serverech, komunitních webech nebo prostě jinde, kde stránky mají co dělat s komercí a kde vycházejí PR oznámení dalších společností, pravým opakem jsou právě blogy.

Je to jednoduché. Osobní blogy čtou lidé z několika důvodů, ale hlavně: líbí se jim, jaké názory má jejich autor. Jinými slovy, názory se jim líbí proto, že jsou podobné jejich vlastním, nebo autor ještě navíc rozumí něčemu, čemu by si čtenář přál rozumět. Jednoduše se pak v takovém člověku zhlédnete. Abych pravdu řekl, osobně znám několik lidí, kteří jednomu nebo onomu blogu a jeho autorovi propadli (a to nemusí jít o IT) a je i nepochybné, že během doby, po jakou takové blogy čtou, se změnily jejich názory na jiné věci. Přesně dle šablony bloggera.

Tohoto efektu kultu osobnosti, nebo řekněme blogiarchátu, jsou si vědomy i různé PR agentury a firmy, které chtějí své produkty prodat. Není proto žádným překvapením (i když očividně pro někoho ano), že se snaží dostat i mezi bloggery a jejich čtenářstvo. Oslovit bloggera e-mailem je snadná věc, která navíc nic nestojí. A coby spisovatel-amatér bude každý takový obyčejný autor více než potěšen, že o jeho služby projevila nějaká společnost, která přes jeho příspěvky chce propagovat svůj produkt.

To, jak moc okaté PR texty budou, záleží na autorově umu. Některé blogy jsou od pohledu PR texty nasáklé ― krom toho se tam neodmyslitelně musí ukázat i FUD, čili ony překroucené, lživé a strach nahánějící informace o konkurenci ―, jiné na to chodí rozumněji. Míra, s jakou blogger špiní jednu věc a propaguje druhou, silně závisí také na tom, jaký kult osobnosti si během doby, co si píše deník, vytvořil. Pakliže je jeho pozice už hodně silná, jeho ovečkám nebudou připadat divné ani ty nejdrsnější PR texty, za jejichž naivitu by se ale leckterá PR agentura musela stydět.

Rozlišit PR text od článku nadšence ale nejde nikterak snadno. Ono by se totiž dalo i debatovat o tom, co je a co není PR článek. Češi obecně jsou, soudě podle diskusí, náchylní k podezřívání kdejakého redaktora či autora blogu z placené propagace některých výrobků. Leckdy stačí jen zmínit konkrétní produkt. Pak to jde samo. Věta: „Dal si Pepsi“ přitom zní pořád lépe než „Požil nealkoholický nápoj,“ a to i takové věty se často stávají předmětem debat, jestli autor propaguje Pepsi, nebo ne. V každém případě, nehledě na nějaké definice, tato věta bude dle většiny čtenářů z dílny reklamy asi až tehdy, pokud za ni autor od zmíněné firmy inkasuje slíbenou odměnu. Na druhou stranu, kdyby mělo být vše, kde se objeví značka nějaké firmy a název některého jejího produktu, považováno za reklamu, museli bychom vám tady vydávat leda předpověď počasí.

Diskuse, fóra, reference...

Reklamy a FUD na blozích se dají odhalit až po nějaké době. Pokud autor píše o jedné a téže věci neustále dokola a vychvaluje ji do nebe, házeje špínu na konkurenční produkty, pak je dost možné, že jde o PR články, nebo o doklad ne zrovna vyrovnané osobnosti bloggera. Složitěji se poznávají zaplacené příspěvky na diskusních fórech. Za prvé není možné zjistit, kdo přesně příspěvek psal, za druhé jsou to jen krátké rady. Zeptám-li se, co kdo říká na výrobek X od firmy Y, jestli si ho mám pořídit, jedna krátká věta „Ne, je to hrůza,“ ve mě dokáže vyvolat pochybnosti. Pokud je takových „rad“ na jednom místě víc, pochybnosti budou o to větší a je dost možné, že od plánu pořízení si takové věci ustoupím. Když se člověk podívá v redakčních systémech namátkou na diskusní příspěvky, není už vůbec překvapen, že vidí IP adresy patřící určitým firmám, jejichž zaměstnanci své produkty chválí a konkurenční obalují FUDem. Tyto věci jsou zkrátka normální, takže mi není moc jasné, co ta vlna článků o falešných blozích chtěla vlastně říct.

To, že bloggeři ovlivňují dnešní obchod, je nepochybné. Už jednou jsem tady psal o výzkumu Vasanta Dhara ze Stern business school (New York University) ― ten zjistil, že blogování o hudbě zvyšuje prodejnost hudebních alb až pětinásobně. A to jsou už slušná čísla.  A hlavně, najatí bloggeři tou svou propagací neporušují žádné zákony (v zahraničí se ovšem nějaké legislativní úpravy chystají).

Falešné chvály produktů a naopak FUD kolem konkurence se prostě staly na internetu normální věcí, se kterou se čtenáři blogů a návštěvníci diskusních fór musejí smířit ― ale hlavně, pokud hledají rady ohledně nějakých produktů, o které mají zájem, musejí se naučit čerpat z více zdrojů. Pak předejdou šoku, když zjistí, že lidi jsou úplatní.

23. 4. 2008

Autor: Oldřich Klimánek