Web 2.0 jako cesta k zákazníkovi?

Fenomén obchodní značky web 2.0 je obrovský a to i přes to, že s sebou nese kromě vlny negativních emocí také bezpečnostní rizika. Pokud zvažujete možnost využití služeb se sdíleným obsahem nebo třeba obyčejnou míchanici, pak vám může být zdrojem informací následující článek.

Bezpečnost

Je potřeba vnímat skutečnost, že téměř jakákoli oblíbená služba či aplikace se stává velice rychle bezpečnostním rizikem. To je například důvod, proč klasické linuxové distribuce neobsahují antivir. Kvůli necelému půl procentu (a to všechny musely být stejné) se nikomu nevyplatí vyvíjet nějaký vir. Je totiž dobře možné, že by svůj cíl nemusel nikdy zasáhnout. Každý autor viru tedy raději bude útočit na nebohé Windows.

To aktivní prvky webu patří k tomu nejpopulárnějšímu, co svět IT v současné době nabízí. Nejedná se jen o on-line přístupné textové editory, tabulkové procesory či sociální utility. Jde o komplexní módní vlnu, která uchvacuje internet.

Technologický ředitel společnosti AVG dokonce hovoří o tom, že největší bezpečnostní hrozbou roku 2008 bude sociální inženýrství a útoky přes web 2.0 aplikace. K nim do značné míry přispívají sami uživatelé, kteří nechávají například aktivované Active X.

Jsou ale i hrozby, který uživatel může zabránit jen velice těžko. Ty představují rizika spojená s autorizací a autentizací, nedokonalá bezpečnostní nastavení serveru, nedostatečná kontrola správně nastavených bezpečnostních parametrů či uživatelských práv. Mezi nejpopulárnější útoky tohoto druhu patří XSS (tedy Cross Site Scripting) a v současné době je právě jejich analýza a způsob odhalování jedním z hlavních témat bezpečnostních vývojářů i celých odborných konferencí. K útoku dochází pomocí java scriptu, což je nemilé v tom, že jeho aktivní využívání podmiňuje funkci celé řady webů.

Samostatnou kategorií jsou pak krádeže identit. Uživatelé o sobě prozrazují příliš mnoho věcí, což v konečném důsledku může vést k snadnému prolomení přihlašovacího hesla, nebo k vytvoření duplicitní identity například na jiných serverech. Důsledky a možné následky netřeba rozvádět.

Zaměstnanci s web 2.0

Pokud již svým zaměstnancům v rámci nějakého projektu otevřete dveře do světa web 2.0, pak byste měli mít na vědomí několik užitečných věcí. Pokud již podstoupíte bezpečnostní rizika a své zaměstnance poučíte, jakým způsobem se mají na těchto službách chovat (co je možné sdělovat, co ukazovat, kolik je možné kde trávit času, jak zabránit odcizení identity apod.), pak byste měli mít na paměti ještě otázku lidských kvalit svých podřízených.

Ona práce v prostoru například komunitních webů by mohla být pro mnohé vstupenkou do tohoto světa nejen za bussinesem, ale také za zábavou. Je tedy potřeba zcela jasně dohlížet a kontrolovat efektivitu a způsob práce svých podřízených. Pokud jde o efektivitu kampaní, zde je potřeba zřejmě nemalé trpělivosti, neboť nějaké rozsáhlé studie na měření efektivity (tedy poměru investic času, lidských zdrojů a financí ku zisku) zatím není. Mnozí analytici ale tvrdí, že například skrytá reklama (tedy zcela nezávazné povídání typu „užívám ten a ten výrobek a jsem s ním spokojen“) nebo možnost získávání lidských zdrojů (s možností daleko hlubší analýzy uchazeče o práci, který ještě neví, že uchazeč o práci vůbec je) jsou obrovské se zřejmými výhodami.

Komunikace a presentace

Aby následující text nevyzněl příliš obecně, pokusíme se uvést příklad. Jsme majitelé (ředitelé, provozovatelé,…) malého webu zabývajícího se vydáváním článků o křesťanském životním stylu (nebo způsobem zdravého žití, či čehokoli jiného). Máme rozjetou SEO kampaň (přidáváme odkazy do katalogů a fulltextů, vyměňujeme ikonky) a našim cílem je najít nové redaktory na externí spolupráci, a při této příležitosti najít třeba i nějaké nové čtenáře.

Prvním místem, které navštívíme, jsou stránky, kde předpokládáme výskyt takovýchto lidí v co možná nejvyšší koncentraci. V našem případě máme docela štěstí.  Mladí křesťané mají vlastní komunitní web (což je dobré v tom, že máme velkou šanci na vysokou procentuální úspěšnost kampaně). Navštívíme tedy Signály (http://www.signaly.cz/), provedeme registraci, založíme si blog, do kterého napíšeme něco o našem webu a něco o nás (to je důležité pro získání důvěry a dobré pro osobnější kontakt). Nyní buď můžeme zkoušet naslepo hledat možné autory (máme tedy například požadavek na vzdělání a věk, neboť autor chodící do sedmé třídy nebude zřejmě horkým favoritem našeho hledání), nebo protože máme nějaké kamarády, začneme u nich a jejich kamarádů, kamarádů jejich kamarádů… Jednání nejsou neosobní a nejsou formální. Lidé tuší odkud jste, a proto nemají nějaké zábrany v otevřeném jednání.

Protože se nespokojíme pouze s malým komunitním webem, můžeme začít hledat i jinde. Pokud by náš web byl psán anglicky, pak ideálními místy budou Facebook(www.facebook.com) či Orkut (www.orkut.com). V českém jazyce jsme omezeni na několik málo stránek – mezi největší použitelnou budou patřit lidé (www.lide.cz).  Zde je však potřeba říci, že je zde daleko větší množství lidí, kteří s vámi mohou komunikovat, na druhou strnu je cílenost mnohem menší. Pokud nevyvinete nějakou rafinovanou a pokročilou metodu pro personalisty, pak se tyto servery pro širokou veřejnost hodí spíše k reklamě.

Samostatnou kategorií je pak možnost vést blogy. Ty sice nemusí být nutně vnímány jako web 2.0 aplikace, ale dnes je již běžné, že další nástroje, které jsou k nim implementovány, do této kategorie patřit mohou. A jaké má výhody, když si vy a vaši podřízení vedou svůj internetový deníček? Zaprvé – pokud jsou součástí nějakého komunitního projektu, pak zvyšují možnost oslovení i umožňují snazší komunikaci, takže se vám jistí zájemci mohou ozvat sami, bez toho, abyste hledali vy je.

Pokud vsadíte na nějaký samostatný blog (ať již multimediálnější blogger (www.blogger.com) nebo český obyčejný blog (www.blog.cz) či jakýkoli jiný), pak se jedná o výborný nástroj k SEO (pokud tedy této možnosti chcete využít) i o zajímavý nástroj k přiblížení se klientům. Pokud se vrátíme k našemu magazínu, předpokládejme, že stálá redakce má tři členy – šéfredaktora, redaktora pro kulturu a redaktora pro zpravodajství. Pokud bude mít každý svůj blog, pak pro agitační kampaní osloveného budoucího autora je daleko snazší se obrátit na toho „svého“. Obvzláště pokud připojíme fotografii či nějaké volné informace, může být komunikace daleko snazší. Navíc je v blozích možné ukázat každodenní práci, což může být pro celou řadu lidí motivující, nehledě na to, že obsah blogů může být zcela novým a stále ještě neokoukaným doplňkovým obsahem.

A pokud toužíte po opravdu neformálním vztahu ke klientům a chcete nechat své zaměstnance kreativně vyžít, pak může být cestou takzvaná míchanice. Ty umožní i zcela laickému uživateli počítače vytvořit si jednoduchou, ale velice zajímavou stránku. Stačí umět jen předdefinované prvky přetáhnout na plochu, drobně upravit a uložit. Vše lze stihnout během pár minut (jednoduché a zajímavé řešení může být například služba Yourminis (http://www.yourminis.com/start)). Pokud se k tomuto kroku odhodláte, bylo by více než dobré, kdyby míchanice byly takříkajíc z jedné rodiny a měly by korespondovat s vlastními stránkami – není ideální mít odvážnou míchanici pro usedlý a konzervativní web.

Další zcela odlišnou věcí je bezpapírová kancelář. Tedy takový způsob práce, při kterém je množství vyprodukovaného papíru opravdu minimální. K tomu, aby tento koncept mohl fungovat plně a zcela, by bylo potřeba asi mnoho investic do podnikové infrastruktury, informačních systémů apod. Jednoduchý přístup pro širokou veřejnost a menší podnikatele může být velice laciný. Pokud budete využívat firemní řešení Google Apps (https://www.google.com/a/), nebo jen Google Dokumenty(http://docs.google.com/), můžete dosáhnout snadné spolupráce na tvorbě nejen článků (jak bychom mohli uvést pro náš příklad), ale také tvorby smluv, analýz, tabulek, prezentací... Výměna a sdílení informací jsou velice lákovou a přitom dostupnou věcí. Navíc bude vaše činnost ekologická, což může být pro mnoho partnerů poměrně důležité.

Pokud mohu mluvit osobně, užívám Google Dokumenty především na cestách mezi domovem a univerzitou – dostávám textový editor s funkcemi potřebnými pro běžnou práci a nemusím s sebou nosit jakékoli médium. Navíc mi to umožňuje snadné odevzdávání textů ke korekci. Jediné, k čemu pak musím užívat klasické editory, je práce off-line nebo na pokročilé formátování.

Pokud byste měli zájem o koordinaci projektů, budování společných nástěnek a synchronizaci dat, pak nelze než doporučit balíček Zoho Office (www.zoho.com), ten je sice oproti konkurentovi z Google trochu nemotorný, pomalý a má problémy s češtinou, ale pro organizaci a kooperaci (obzvláště pokud je v angličtině) ho nelze než doporučit.

Závěrem

Pro mnohé lidi z oblasti IT je web 2.0 prázdný a čistě marketingový produkt, který nemá budoucnost. Pro jiné je to zrůdnost a nebezpečí komunitních služeb. Pokud si položíme otázku, čím může být pro podnikatele, pak odpovědi mohou být různé. Počínaje zbytečností a konče nástrojem obživy.

Fenomén, který obchází internet, je zde a bylo by nemoudré zavírat před ním oči. Nabízí rozsáhlé možnosti komunikace a kooperace, nové cesty komunikace se zákazníky, reklamu nebo místo hledání lidských zdrojů či průzkumu trhu. Jistě je rozhodující, v jaké oblasti podnikáte a jakou volíte obchodní strategii. Pro mnohé ale může být web 2.0 výzvou, které by bylo dobré využít. Možností i cest je bezpočet a čím dříve začnete, tím lépe pro vás.   

3. 4. 2008

Autor: