Poklady našich harddisků

Za svůj počítačový život jsem dělal na mnoha počítačích. Data si člověk ukládal kdysi na diskety, později vypálil na CD (která dnes zhusta nejde přečíst), a později nebyl problém uchovat si rovnou harddisk v nějakém externím case.

Vždy, když se náhodou dostanu k podobným stařešinám, docela se divím, že třeba vůbec nějaké diskety přežily. Z některých je nutné dolovat data přes nějaký recovery program, ale přece jenom – kapacita 3,5palcových, což byl v 80. a 90. letech výkřik techniky, činí jen 1,44  MB.

Tam se toho skutečně moc nevejde. Pár fotek (tehdy spíše naskenovaných), nějaké texty, dopisy. Uložené pozice her, které si už nikdy nezahraju. Kdo dnes pamatuje Lost Eden nebo Robinson’s Requiem, či později Atlantis? 

Na CD – podaří-li se nějaká přečíst, protože vrstvy odcházejí i u těch značkových – najdu kromě fotek třeba zálohy některých tehdejších webových stránek. Třeba na Capitolu vyšel jeden z prvních internetových rozhovorů s Arnoštem Vašíčkem, naším nyní nejslavnějším záhadologem, podle jehož knihy nedávno v ČT dávali povedenou trilogii Ztracená brána režiséra Jiřího Stracha.

Dokonce jsem měl schované screenshoty nejslavnějšího tehdejšího hackera CZerta (pokud si dobře pamatuji jeho nick), který naboural jedny z prvních stránek ministerstva vnitra a můj kamarád, který tam tehdy sloužil povinnou vojenskou službu na tiskovém odboru, z toho měl pěkné vrásky.

Našel jsem tam zcela první internetové stránky o Kláře Issové, když byla teprve vycházející hvězdičkou, a zcela zelený (ale první) web o seriálu Třicet případů majora Zemana, kde se dala stáhnout neuvěřitelně zašuměná WAV verze písničky Bič boží.

Našel jsem CD přiložené k již dávno zaniklému časopisu Internet 4U s kresbami na tělo nahých krásek. Na jiném – již vypalovaném – CD jsem našel nějaké tehdy filmové blockbustery ve formátu AVI a v úžasném rozlišení 320*240. Ještě jsem se upamatoval, jak tehdy neměl vypalovací software ochranu podtečení zásobníku (buffer underrun) a bylo nutné vypalovat několik CD a nedýchat u toho.

Našel jsem zálohy svých prvních stránek na Geocities, kde těm je konec, a dokumenty z jakési Expandia banky, která mne lákala zřídit si u nich účet, což se jí nakonec podařilo. (I když ty konce, ty konce, ulhanou a vyděračskou Raiffku si tak úžasný projekt fakt nezasloužil.)

Našel jsem pokusy o nahrávku z televize – z jakési stanice OK3, kde té je konec? A animovanému seriálu Dobrodruzi z vesmíru?

Inu, a pak jsem našel takové ty obyčejné věci, jako fotky sama sebe, když jsem byl mladší, hubenější a měl jsem více vlasů. Vůbec jsem toho muže na fotkách nepoznával. A na některých fotkách byla i babička, která už nežije. Kamarád, který se odstěhoval natrvalo do Austrálie. Ta zrzka z práce, co se mezitím vdala a má děti a kdoví, kde je jí konec. A švára, který byl mladší, a vypadal stejně jako dnes.

Samozřejmě i naše děti jsem měl na fotkách z historických disků. Ten klacek, co jde pomalu do puberty, je na fotkách milé stvoření, které pase koníky, nemá zuby a směje se na plyšového štěkajícího psa. Na jedné z jeho pozdějších kreseb nakreslil mne ve sprše – no toto!

Dokonce jsem objevil jedny z prvních pokusů o elektronické knihy, to v době, kdy Palm knihy teprve začínaly svůj život.

A našel jsem i heslo ke svému pageru! Konečně, po letech. Když už služba Operator neexistuje, resp. zajišťuje ji někdo jiný a staré účty a hesla zrušil.

Našel jsem tiskové materiály o satelitních telefonech Iridium, které měly do pár let dobýt svět a pomoci lidem dovolat se i z kopců Latinské Ameriky nebo Rumunska.

Není to marné, občas se takhle prohrabat starými disky a harddisky. Nahrazují dnes rodinná alba, ale s jakousi přidanou hodnotou, kterou tvoří duch doby, v nichž záznamy vznikaly. Člověk se na chvíli ponoří do své minulosti a možná mu to pomůže v jiném pohledu na své současné žití, problémy, starosti a možnosti řešení... 

6. 10. 2012

Autor: Jan Lipšanský