O babičkách na Skypu a na Facebooku

Už jsme si zvykli na klišé, že Facebook je pro mladé, staří lidé nad padesát jsou biologicky neproduktivní.

Dokonce na Facebooku hodně propíraná stránka Lidé nad 50 let nemají právo žít má i docela hodně příznivců. (I když v dnešní době se myslím hranice tohoto vnímání posunula někam ke čtyřicítce.)

Další podobná stránka na Facebooku se jmenuje Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné, a informuje o těch hnusných důchodcích, kteří všude zabírají místo, mladého nepustí v MHD sednout, v krámě u pokladen jen zdržují.

Ať si o těchto mladých, zdravých a jistě krásných lidech, kteří podobné stránky zakládají, myslíme, co chceme, realita je někde jinde. Mí i manželčini rodiče mají v průměru 65 let, a využívat moderní technologie pro ně není problém. Často nám volají přes Skype, posílají e-mailem různé zajímavosti...

Tuhle jsem u nich byl s dětmi na návštěvě, tátovi zazvoní Skype, a na druhé straně je moje 83letá babička z Ústí! Tak jsme popovídali, děti jsem jí ukázal, a i když pravda trochu nedoslýchala, vnuk jí má slova „přeložil“.

Ale na tom pořád nic není. Jednoho dne mne na Facebooku požádala o přátelství moje kmotra. A té je 85 let! Když jsem se s tím ve statusu svěřil ostatním, dozvěděl jsem se, že kamarádova 85letá babička si denně skypuje se svojí 88letou sestrou v USA.

Kde se vlastně bere tohle klišé o neschopných starých lidech? Třeba Tomáš Garrigue Masaryk se funkce prezidenta ujal ve svých 68 letech a abdikoval ve svých 85 letech. Herečka Zita Kabátová čile hrála ve filmech do svých 96 let. Herec českého původu Herbert Lom, známý nejvíce jako inspektor Dreyfus z komedií o Růžovém panterovi s Peterem Selleresem, hrál do svých 87 let. Josef Štefan Kubín debutoval ve vysokém věku 77 let knihou povídek.

A to se už vůbec nezabýváme takovými osobnostmi jako třeba Metuzalém, který se prý dožil 969 let a děti měl až ve věku 187 let. Takový Noe žil jen pouhých 950 let nebo Lámech 777 let. Představte si, že by tehdy vznikla na tehdejší verzi Facebooku skupina Lidé nad 300 let nemají právo žít...

Kdybychom postupovali onou logikou „lidé nad 50 let nemají právo žít“, svět by neměl kontaktní čočky, protože svůj vynález Otto Wichterle uplatnil až ve svých 52 letech, kdy byla podepsána licenční a patentní smlouva s americkou firmou. Prokop Diviš vymyslel bleskosvod ve svých 56 letech. Neměli bychom obraz Mona Lisa od Leonarda da Vinciho, jenže jej namaloval ve svých 51 – 54 letech. Jan Evangelista Purkyně svůj největší objev prezentoval ve svých 51 letech a o 4 roky představil kinesiskop, díky němuž je považován za otce animovaného filmu. Sám poprvé natočil animovaný film o práci lidského srdce v roce 1861, a to mu bylo 74 let!

Teď by asi bylo možné připomenout, jak už mnozí spisovatelé vymýšleli společnost, kde lidé po 30 budou státem organizovaně umírat a jen pár jedincům se podaří utéct a zestárnout. Nebo nahodit pár slov o výchovné činnosti ve staré Spartě, kde staré a mrzáky házeli ze skály. Možná by se dalo poukázat na asociální reformy současné české vlády a porovnat její přístup s principy staré Sparty.

Ano, dokud je člověk mladý, zdravý a zajištěný, myslí si, že bude nesmrtelný, bez nemocí, stále při síle a mít stále dobrou práci. Moderátorka Michaela Jílková však tuhle v jednom rozhovoru pronesla zajímavý osobní poznatek. Že totiž není horší pohled, než na člověka, který měl moc a něco znamenal, a nyní je jen páté kolo u vozu. Na tu zničenou sebejistotu, sebedůvěru a sebecokoliv.

Když jsem kdysi každé ráno šlapal dlouhou štreku do práce v časopise DiViDi, nahoru do kopce a po schodech, pomáhal jsem sem tam jedné babičce s taškami s nákupem. Líčila mi, že studovala genetiku, posléze ji vyučovala, a také dnes se snaží být v kontaktu s nejnovějšími aktualitami v oboru. Studenti za ní občas chodí a na oslavě jejích narozenin se sešli všichni. Hádal jsem babičce něco přes 80 let, na víc nevypadala. Proto mne dostalo, že je jí 96 let!

Všechno je to o přístupu. Spousta těch sebevědomých při prvním náznaku problémů jde páchat sebevraždy nebo aspoň střílet na druhé, kteří za jejich údajné ponížení můžou. Vsadím se, že autor facebookovské stránky o neužitečnosti lidí nad 50 let už za pár roků narazí na skutečné životní problémy a bude se děsně divit. Otázkou je, jak se pak dále zachová.

Ale jak je vidno na všech těch vynálezcích, hercích, vědcích, spisovatelích, dokázali vyvářet svá díla přes nepochopení, intriky, války, ano i přes osobní ponížení. Dodalo jim to však jen energii snažit se dát, jít svou cestou, více studovat, více přiložit ruku k dílu, a třeba i obětovat své já ve prospěch lidstva.

Takoví lidé tvořili dějiny, naši společnost, a i díky nim máme internet nebo ten Facebook. Pár křiklounů, kteří žijí v akváriu a ve virtuální realitě, nikdy světu nijak nepomohli a jedině tak otrávili zlou krví hodně lidí.

Člověk je užitečný celý svůj život. A nikdy nemůžete vědět, jestli vám 96letá babička nakonec nepůjde příkladem.

16. 2. 2013

Autor: Jan Lipšanský