Pravá tvář BSA. Byznys a vysoká politika

O organizaci BSA se v poslední době mluví stále častěji. Přitom o ni skoro nikdo nic neví. Zvláště v Česku je zahalena tajemstvím. Pod rouškou sladkých slov o bezpečném softwaru se skrývá velký byznys, lobování na vysokých místech, zastrašování, represe a skandály.

Hlavním posláním organizace BSA, jak její "český tiskový mluvčí" Jan Hlaváč v tiskových zprávách neustále opakuje, je snížit míru pirátství a pro lidi tvořit osvětové kampaně. BSA sama sebe prezentuje coby přední světovou organizaci, která se zabývá prosazováním bezpečného a legálního digitálního světa.

Jenže BSA není nezávislou organizací, jíž jde o nějakou etickou stránku pirátství. BSA je seskupením těch největších světových výrobců softwaru. O tom, že z BSA prakticky nic nemají menší firmy, ale jen nabobtnalé molochy, svědčí i to, že z ní postupně některé firmy odešly, které nemohly překousnout praktiky této organizace. Českým příkladem takové společnosti, jež ze společenství odešla,  je známá firma Software 602.

BSA v Česku neexistuje, v obchodním rejstříku zapsána není. Podle Jana Hlaváče to vůbec není potřeba a ničemu to nevadí, jelikož ― jak často opakuje ― BSA má svou evropskou centrálu v Londýně a v mnoha zemích působí (jen) prostřednictvím mediálních a právních zástupců. Jinými slovy, BSA si najme PR agenturu, která pro ni píše tiskové zprávy (případ pana Hlaváče) a zpracovává prezentace (například stránky jako ZeptejteSeSama.cz je registrována na Jana Hlaváče), a také právní firmu, která ji (tedy ne "ji", ale "její členy") zastupuje. BSA se u nás a ve státech bez oficiální existence do případů pirátství nevkládá, jen jimi najatí právníci na základě anonymních udání z telefonátů, webových formulářů či dopisů (jejichž šablony jsou na webu bsa.cz) vyplní trestní trestní oznámení a to odevzdají policii.

BSA se přitom chlubí, že působí v mnoha desítkách zemí po celém světě (uvádí více než osmdesát). Toto tvrzení s sebou samozřejmě nese psychologický efekt, kdy si člověk pomyslí, jak je BSA velká, kolik má příznivců a jak je její přítomnost vítána. Avšak už tak dobře nezní fakt, že BSA má na světě pouze tři oficiální kanceláře, ve Washingtonu D.C., Londýně a Singapuru.

V České republice jako právnická osoba ale svého času působila. Před lety byla aktivní jako BSA CS, jenomže poté, co prohrála soud s firmou Digisys. s.r.o., místo vyplacení odškodného ve výši 300 000 Kč + soudní výlohy stáhla ocas mezi nohy, z BSA CS se stala "BSA CS v likvidaci" a zmizela. Takto zkráceně se o dění informovalo v médiích, která si na BSA CS častokrát smlsly. Přesné pozadí důvodu zmizení BSA CS z českých vod nám samozřejmě známo být nemůže. O celé kauze BSA CS vs. Digisys z pohledu poškozeného si můžete přečíst na stránkách Digisys.cz. Navíc místo vyplacení soudem nařízené částky se majitel Digisys Otto Zemek dočkal od právníků Microsoftu výhrůžky doporučení, aby přehodnotil zveřejnění kauzy, "jinak jejich kroky 'výrazně převýší' uspokojení z uveřejnění."

Když se Jana Hlaváče čtenáři Živě.cz v nedávném online rozhovoru na kauzu Digisys ptali, odpověděl, že o takové kauze mu není nic známo. (Ale ke kauze Mironet se vyjádřil, o té kupodivu věděl, a nezapomněl připomenout, že jde o fámu.)

Pirát jako pirát

O tom, že softwarové pirátství je prostě průšvih, nemá cenu debatovat. Každý tvůrce komerčního softwaru dříve nebo později narazí na problém, "hmm, jakmile program vydáme, bude hned na p2p sítích i s keygenem". Zvláště pro menší firmy je tohle opravdu zapeklitá situace. Pokud byste na jejich místě byli vy a zjistili, že někdo váš program používá ke svému obohacení, aniž by vám za vaši práci, která jej přivedla k majetku, zaplatil, nadšením byste neskákali.

Navíc ve zmíněném rozhovoru Jan Hlaváč trefně poznamenal, v čemž má naprostou pravdu, že pirátství neprospívá nikomu: ani softwarovým firmám, jejíž programy jsou používány nelegálně, ani freewarovému a open-sourcovému průmyslu. Kdo používá cracknutý komerční software, nejenže tím škodí výrobci, jelikož si program nekoupil, ale i softwarovým společnostem a komunitám věnujícím se open-source, protože stejně tak i ony přišly o potenciální uživatele a tím i o rychlejší vývoj, jehož jsou uživatelé nedílnou součástí.

Problémem ale je, že v očích BSA je pirát jako pirát. Prakticky není rozdíl v tom, jestli BSA odhalí člověka/firmu, který software kopíruje a prodává s vidinou zisku, neoprávněně jej používá k podnikání nebo když najde firmu, na základě anonymního udání, která má jen chaos v evidenci softwaru a licencí. Ve všech případech jde o "pirátství" a "piráty".

Právníci, kteří se v zahraničí věnují ochraně lidí a firem před praktikami BSA, prý už mnohokráte stáli u případů, kdy žalovaná firma používala legální software, tedy programy s řádnými licencemi, akorát nebyla s to obstát až absurdním nárokům BSA a dokázat, že management je nevinný a používaný software je v pořádku. Upozorňují, že při pletkách s BSA prostě platí presumpce viny: Jste vinni do té doby, než prokážete opak. Jednou z takových právnických firem je Scott & Scott, která dokonce provozuje webovou stránku BSADefense.com.

Velice častou formou prohřešků, jež je pokládána a označována za pirátství, je používání více instalací daného softwaru nad rámec toho, kolik instalací umožňuje licenční smlouva. Například, zakoupila-li si nějaká firma program s licencí umožňující třeba 50 instalací (tedy program lze nainstalovat na 50 počítačů) a třeba jej časem v domnění, že má přece licenci, nainstaluje na další počítač(e), stává se z ní firma pirátů. Právní zástupci těchto firem či právní agentury zabývající se otázkou duševního vlastnictví už mnohokrát vyjádřili své znepokojení nad tím, že v takovém případě (kdy je "jen" překročen limit instalací) si softwarové korporace vyúčtují sta tisíce dolarů za ušlé zisky a další položky, jako by šlo o jejich nelegální distribuci.

Z prstu vycucané ušlé miliardy

Závratná čísla ve studiích BSA, kolik miliard dolarů ročně uniká společnostem a světovým ekonomikám, mají za úkol jen to co BSA: šokovat. Metodika výpočtu je často kritizována, a to hlavně proto, že ne každý člověk, který používá nelicencovaný program, by si jej koupil, kdyby jej "upirátit" nešlo. Navíc ekonomika daného státu netrpí tak, jak tiskové zprávy BSA varují, protože pokud si Franta z Horního Liptákova místo krabicové verze Windows Vista za 7 500 Kč koupil novou televizi, kšeft udělal tak jak tak. Asi všichni pochybujeme, že po instalaci nelicencovaného programu vzal 7 500 Kč a zapálil je. Pokud si nekoupil televizi, peníze utratil jinak. Pokud je měl.

V roce 2004, kdy si BSA prvně objednala analýzu u analytické společnosti IDC, se jeden z analytiků této společnosti pro New York Times vyjádřil v tom smyslu, že sám číslům, která IDC pro BSA vytváří, nevěří, že jsou pravděpodobně 10krát nadhodnocena (přesněji, že jen jedna kopie nelicencovaného softwaru z 10 možná znamená skutečnou ztrátu, tj. že by si ji uživatel opravdu pořídil). Podle webu OpenSecrets.org, který se zabývá sledováním lobbistických aktivit, navíc BSA za své lobování od roku 1998 utratila 14 milionů dolarů, takže neustále oplakávané ztráty nebudou asi tolik bolestné.

Mafiánské praktiky BSA

BSA se sice tváří tak, že mezi lidmi propaguje bezpečný digitální svět (s odvoláním na to, že pirátský software bývá nakažen virem či je jinak upraven, aby škodil) a stále se ohání tím, že "mezi lidmi dělá celosvětovou osvětu, ale pravda je ta, že propaguje hlavně obchod svých členů, tj. Microsoftu, Adobe, Symantecu aj. Což je pochopitelné, byť ne každému jasné.

Nevadí ji etická stránka pirátství, ale ušlé zisky. Nijak nepropaguje konkurenční bezplatné programy, natož open-source řešení, to je logické už z toho důvodu, kdo a co je BSA. Mezi lidmi se "proslavila" jako organizace, která se k prosazování svých zájmů nebojí použít zastrašovacích metod, nabádání k anonymnímu udávání, ale i lobbing na různých vysokých místech.

Jeff Raikes ze společnosti Microsoft loni pronesl památnou větu, když řekl: "Jestliže lidé chtějí 'upirátit' nějaký software, chceme, aby ukradli ten náš, ne ničí jiný." Narážel na to, že uživatel pirátské verze programu se často dobrovolně či nedobrovolně stejně stane uživatelem řádným, s licencí, kterou si zaplatí. "Piráti ve firmách" tak Microsoftu a dalším společnostem připravují dobré podmínky na trhu a světlou budoucnost. Navíc domácí uživatelé, kteří software nepoužívají k výdělečné činnosti, se s ním naučí pracovat a je dost možné, že v zaměstnání si prosadí jeho zakoupení nebo si jej pořídí ve vlastní firmě.

Dopisy, jimiž například u nás nedávno "oslovila" 17 000 firem, jistý strach vyvolávají ve všech ("Kde na mě BSA přišla? Vedou si mě? Jsem v hledáčku? Proč, když nejsem pirát? Hrozí mi zničehonic razie? Zabaví mi počítače s databází klientů? Jak budu podnikat?...). Navíc kromě dopisu od BSA obálka kdysi nesla i dopis Police ČR, přičemž slovo "Policie" se objevilo i na horní straně obálky. Sami si můžete představit, co za fámy se o podnikateli A musely roznést od pošťačky B, která dopis nesla.

Policie se v roce 2002 k oběma dopisům vyjádřila, protože čelila asi spoustě dotazů, jak je možné, že aktivity soukromých nadnárodních firem mají podporu české policie. Mluvčí PČR Blanka Kosinová tehdy napsala následující. 

"Jedná se o kampaň na podporu prevence softwarové kriminality v České republice. V obálkách byly rozeslány dva dopisy - jeden za Policii ČR, druhý za BSA. Policie garantuje obsah dopisu, na kterém je podpis policejního prezidenta genpor. JUDr. Jiřího Koláře. Z našeho pohledu se jeví obsah druhého dopisu jako nevyvážený, kde převažuje represivní aspekt nad preventivním. Oba dopisy sice BSA dohromady rozesílala, nicméně dopředu jsme nikdy obsah rozesílané písemnosti BSA negarantovali ani neakceptovali."

Výhružné dopisy s převažující represivní složkou, zinscenované razie ve "firmách", které BSA rozesílala podnikům na videokazetách, děsivé tiskové zprávy, studie o ztracených miliardách, negativní kampaně, předpřipravené dopisy, které může zaměstnanec vyplnit a udat zaměstnavatele, formuláře na webu pro udání... To a mnohem víc vadí spoustě lidí a firem a je to důvodem, proč je BSA tak nenáviděna a proč se ji říká "kontroverzní". Navíc je ji vytýkáno hlavně to, že obtěžuje život zejména malým firmám. Kritici by mohli říct "malým, takže bezbranným". Podle dostupných informací 90 % z celkové vydobyté částky, kterou BSA pro své členy získala za rok 2006, pocházelo právě od malých firem, jež se s ní dostaly do křížku.

Za zmínku stojí i velká kampaň, jež byla cílena na nespokojené a vyhozené zaměstnance. BSA je nabádala, aby se svým šéfům pomstili. Jako reklamní prostředky BSA zvolila nejen internet, ale i tištěné publikace, billboardy a rádio. "Používá váš současný nebo bývalý zaměstnavatel ve své kanceláři pirátský software? Dejte mu pořádnou ránu tam, kde to pocítí nejvíc ― nahlaste ještě dnes jeho ilegální software." BSA standardně za udání firmy nabízela 50 000 dolarů, ale odměnu zvýšila na 200 000 dolarů. V polovině roku 2007 nabídku ještě zatraktivnila a za skalp šéfa-piráta nabízela až milion dolarů ("výhodná akce" platila až do října 2007). Bohužel čeští udavači se zatím mohou spokojit jen s "dobrým" pocitem, peníze jim u nás nikdo nedá.

Že se BSA obrací na zhrzené zaměstnance a navíc jim slibuje slušný balík, se nelíbí spoustě kritiků a právníků, protože pomsta hraje v udání hlavní roli. Často i nevinné firmy se mohou dostat do nezáviděníhodné situace jen kvůli tomu, že se šéfové někomu znelíbili.

V roce 1995 BSA odhalila, že uruguayský národní telefonní operátor Antel používal nelegální software Microsoftu, Novellu a Symantecu. BSA okamžitě podala na Antel žalobu, ale poté ji stáhla; jak média informovala, stažení žaloby následovalo až v tu chvíli, když Antel se společností Microsoft podepsal "speciální smlouvu", v níž se zavázal všechen software nahradit výhradně produkty Microsoftu. To byl vlastně jeden z hlavních důvodů, aby kritici BSA začali hlasitě hovořit o tom, že tato organizace není ničím jiným než jen prodlouženou rukou Microsoftu, jeho dalším obchodním modelem, kdy pod výhrůžkou soudy a represemi nutí okolí k používání svých softwarových produktů.

BSA lobuje za své zájmy v Kongresu, ale i EU

Kritici často upozorňují na to, jak Microsoftu, který je pochopitelně považován za hlavní "postavu" v tomto seskupení, tato maškaráda jménem BSA dokonale vyšla. Pozorovatelé se totiž pozastavují nad tím, že zatímco se americká vláda a regulátoři snaží Microsoft rozdělit, kontrolovat jeho kroky a v lecčems brzdit, Microsoft v podobě BSA se podílí na přípravě zákonů v oblasti autorského práva a patentů a vesele na téma pirátství a ušlých zisků přednáší Kongresu a lobuje u těch správných "zvířat". Jenny Blanková z BSA například svého času řekla, "BSA není jen o pirátství, ale o zlepšování prostředí na celém trhu".

Navíc Ericka Chickowski ve svém článku o 20 letech existence BSA připomíná, že BSA nelobuje jen v USA, ale svůj velký vliv má i v Evropské unii. "BSA je v Evropské unii velice známým hráčem, a to do takové míry, že čelila obvinění z toho, že se až moc tulí k zákonodárcům." Naráží na to, jak v roce 2002 propukl skandál, kdy vyšlo najevo, že návrh Evropské komise ohledně softwarových patentů ve skutečnosti napsal zástupce BSA. Tyto informace společně s důkazem měl někdo vynést přímo z Microsoftu.

Lobbing k BSA prostě patří a přes hezky znějící slova o bezpečném digitálním světě plném krásných licencí a nálepek můžeme vidět, o co jde BSA ve skutečnosti a jak se stará o prosperitu svých členů (tedy sama o sebe), jak navíc si lobbingem u zákonodárců zařizuje pevnou půdu pro své podnikání (podnikání svých členů) a jak si tím jednotlivé softwarové kolosy upevňují svou dominanci na trhu. Negativní tvář, pověst mafiánských praktik a děšení uživatelů k tomu nevyhnutelně patří. Kdyby činili opak, asi by podobné články, jako je tento, nevznikly. Takže se to BSA opravdu mistrovsky daří.

Na závěr upozorním na již trochu fousatý, ale velice podařený článek: BSA tajemství zbavená.

17. 12. 2008

Autor: Oldřich Klimánek